Síla (právo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Síla (lat. vis), resp. násilí, se v právu chápe jinak než ve fyzice i v běžném životě a poněkud se liší její chápání i mezi jednotlivými odvětvími práva.

V občanském právu je silou jak skutečně užité násilí (vis absoluta), tak bezprávná výhrůžka (vis compulsiva). Právní úkon, k němuž je někdo přinucen silou, je absolutně neplatný, tzn. nemá žádné právní účinky.

V trestním právu se za násilí pokládá i to, když pachatel trestného činu uvede oběť lstí do stavu bezbrannosti. To se týká mj. případů, kdy žena nabídne muži placený sex, ale pak mu přimíchá do nápoje hypnotikum, uspí jej a oloupí (tzv. „rohypnolky“); tyto trestné činy se proto posuzují přísněji jako loupež, nikoli jako krádež.

U některých trestných činů je násilí nebo pohrůžka násilím zákonným znakem:

• útok na státní orgán, útok na veřejného činitele
• maření přípravy a průběhu voleb nebo referenda
• ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla
• násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
• loupež
• vydírání
• omezování svobody vyznání
• porušování svobody sdružování a shromažďování
• znásilnění
• některé vojenské trestné činy

Další trestné činy se posuzují přísněji, bylo-li při nich užito násilí:

• nedovolené překročení státní hranice
• kuplířství
• obchodování s lidmi
• porušování domovní svobody

Související články obsahuje Portál Právo