Rebutia colorea
 Rebutia colorea | |
|---|---|
 Rebutia colorea | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Digitorebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia colorea F.Ritter, 1977 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia colorea je velmi zajímavý druh rodu rebucie, nalezený F. Ritterem roku 1958. Velmi nápadná barva květů je pro rebucie neobvyklá, takové jasně červené odstíny s karmínovým až fialovým nádechem lze naopak často pozorovat u rodu Sulcorebutia. Druh byl pojmenován podle celkového vzhledu, coloreus znamená barevný, což se týká jak pokožky a trnů, tak i květů.
Rebutia colorea Ritter & Buining[editovat | editovat zdroj]
Ritter, Friedrich; Kakteen und andere Sukkulenten, 28: 78, 1977
Sekce Digitorebutia, řada Iscayachensis
Synonyma:
- Lobivia pygmaea (R. E. Fries) Backeb. var. colorea (Ritter) Rausch, Lobivia 85, p.116, 1987
- Rebutia pygmaea (R. E. Fries) Br. et R. var. colorea (Ritter) J. Lodé, Cact. Aventures, 16: 17, 1992
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonek jednotlivý, kulovitý až poněkud protáhlý, 10 - 20 mm široký, s tlustým bílým řepovitým kořenem; pokožka tmavě nafialověle hnědozelená, při oslunění nečervenající. Žeber 9 - 11, asi 2 - 3 mm vysoká, rozdělená hlubokými zářezy, hrboly okrouhlé; areoly 1 - 1,3 mm dlouhé, téměř holé, asi 3 mm vzdálené, ve stáří více přiblížené. Trnů 6 - 8, jen okrajové, hřebenovitě postavené, přilehlé, 1,5 - 2,5 mm dlouhé, žlutohnědé, později šednoucí, se zesílenou, trvale žlutohnědou bází.
Květy na spodní polovině stonku, 25 - 35 mm dlouhé; květní lůžko kulovité, s bělavými až tmavě zelenými šupinami, malým množstvím bílé vlny a jednotlivými bledými vlasovými štětinami; květní trubka 8 - 14 mm dlouhá, na spodních 2,5 - 5 mm srostlá s čnělkou, nad tím nálevkovitá, uvnitř purpurově růžová; okvětní lístky kopisťovité až poněkud zašpičatělé, intenzívně karmínové až rubínové, na konci a na bázi purpurové; nitky purpurové, asi 10 mm dlouhé, v horní části trubky rovnoměrně nasazené, prašníky žluté; čnělka světle zelená, 4 - 7 světle zelených, sevřených ramen blizny ve výšce horních prašníků. Plod kulovitý, červený, téměř 10 mm široký. Semena hnědočerná, 1,0 x 0,8 mm velká, téměř hladká.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý z jediné omezené oblasti, kde je velmi jednotný. F. Ritter uvádí, že mezi stovkami kvetoucích exemplářů nebylo vidět žádné květy odchylných barev. Rovněž hybridy s jinými tam rostoucími a současně kvetoucími druhy nebylo možné nalézt. Kromě sběru, podle kterého byl druh popsán, FR 1106, sem patří také sběr WR 660. Nověji byly jako R. colorea označeny také sběry LH 940, RH 294b, RH 933 a RH 1106.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Jako typové místo bylo F. Ritterem uvedeno San Antonio (Bolívie, provincie Mendez, departament Tarija), v nadmořské výšce asi 3500 m. W. Rausch jako místo svého sběru uvedl Abra de Sama, u Iscayachi, 3500 m. Všechny ostatní sběry pocházejí rovněž z nepříliš vzdálených lokalit v departementu Tarija, u sběru LH 940 bylo jako místo nálezu uvedeno Yunchara – Iscayachi, 3930 m, u sběru RH 933 San Antonio, u RH 1106 Yunchara.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
V oblasti výskytu R. colorea se vyskytuje i řada dalších druhů rodu Rebutia včetně R. iscayachensis, kterou lze bez květů od R. colorea stěží odlišit. Květy R. iscayachensis jsou však větší a rumělkově červené. Přestože obě kvetou současně, nelze na nalezišti nalézt přechody ani křížence, stejně jako s dalšími ve stejné oblasti rostoucími druhy rodu Rebutia. Tyto rostliny, zřejmě i v důsledku své výrazné samosprašnosti, zachovávají vzájemné bariéry, a chovají se i při velké vzájemné podobnosti jako samostatné druhy.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Rebutia colorea svými nároky odpovídá ostatním příbuzným taxonům. Bez problémů ji lze pěstovat ze semen, výsevy jsou jednotné a zachovávají všechny charakteristiky druhu. Při dodržení základních požadavků roste dobře i na vlastních kořenech, malému tělu na silném řepovitém kořenu vyhovuje dobře propustný substrát, v době růstu nárazová zálivka po předchozím vyschnutí substrátu, dostatek světla a čerstvého vzduchu a v období klidu úplné sucho a teploty pod 10 °C, aby nedocházelo k předčasnému probouzení a protahování rostlin. Je to miniaturní rostlinka a její růst nelze uspěchat, pokud někdo touží po rychlém růstu a bohatší násadě květů, může sáhnout po roubování, rostliny pak ale rychle narůstají do podstatně větších rozměrů a nepřirozeně bohatě odnožují.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 247, 2006
- Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 3: 202, 1999
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 75, 1997
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 605, 1980
- Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 28, 2002
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Taxon Rebutia colorea ve Wikidruzích- http://rebutia.iglu.cz/sekce4/col1[nedostupný zdroj]
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/colorea.htm Archivováno 31. 8. 2011 na Wayback Machine.
