Ratiné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ratiné v časopise francouzské módy z roku 1913
Ratiné z roku 1927 (osnova a útek 21 tex x 2, 225 g /m²)

Ratiné je obchodní označení pro těžkou flaušovou tkaninu s vlasem shrnutým do drobných chomáčků, které vypadají jako žmolky.

Vyrábí se v keprové nebo atlasové vazbě převážně jako dvojitá tkanina z mykané vlněné nebo akrylové příze. Tkanina je zpravidla barvená v kuse, chomáčky vznikají počesáváním hotového zboží na ratinovacím stroji s rotujícími gumovými kotouči.

Pro ratiné se používá také označení perlový flauš nebo vločková látka.

Použití: pláště a bundy[1]

  • Ratiné je také efektní příze, ve které je základní nit obeskána spirálou se smyčkami.[2] Příze (z různých materiálů) se používá např. na stejnojmenné tkaniny v plátnové vazbě s charakteristickým kudrnatým povrchem.[3]
  • Ratinování je způsob úpravy vlněných a polovlněných tkanin, při které valchované a postřižené zboží prochází mezi dvěma deskami s drsným potahem. Spodní deska je pevně uložena a horní, třecí deska se pohybuje v rozmezí 4-7 mm různými směry.[4]

Podle tvaru vlasu na povrchu ratinované tkaniny se rozeznává:

perlé – s vločkami a uzlíčky

veliné – s pramínky, jako napodobenina bobří kožešiny

flokonné -- vlas ve tvaru nálevek

mutoné – vlnky, imitace kožešin.

Technologie byla vyvinuta v Brně kolem roku 1860.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. T. Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 279-280
  2. Yarns in detail [online]. Quizlet, 2021 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ratiné [online]. Vintaage Fashion Guild, 2012-07-08. Dostupné online. (německy) 
  4. Ratinování [online]. TU Liberec, 2002 [cit. 2021-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-02. 
  5. Ratinování [online]. e-LTex, 2021. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 147
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 578