Putovka
| Putovka | |
|---|---|
 ulice Pernerova v místech zaniklé usedlosti | |
| Základní informace | |
| Zánik | konec 19. století |
| Další majitelé | Bernard Miler z Mildenburka , rodina Putova, Antonín Meisner |
| Poloha | |
| Adresa | Pernerova, původní č.p.9, 10, Praha 8 - Karlín,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′27,95″ s. š., 14°27′16,13″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Putovka je zaniklá usedlost v Praze 8-Karlíně, která stála v ulici Pernerova pod svahem Vítkova.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na východní straně sousedila Putovka s vojenským hřbitovem, který patřil k Invalidovně, na západní straně s karlínskou usedlostí Palmovka č.p. 11, ve které byla později zřízena Müllerova továrna na mýdlo a svíčky.[3]
Vinice Putovka a Palmovka bývaly původně jednou ucelenou vinicí Milerkou, kterou vlastnil Matěj Vojtěch Miler z Mildenburka.[3] Bernard Miler z Mildenburka zdědil její střední část a prodal ji staroměstskému měšťanu a mlynáři Pavlu Vojtěchu Vyšínovi. Roku 1714 se o vinici uvádí, že má rozlohu 3 strychy a že neposkytuje užitek, „neb jest z valné části na vrchu a skále“.[4]
Od dědiců Vyšína koupili pozemky a stavby roku 1727 Eva a Jan Putovi. Ti zde od roku 1735 prodávali víno, pivo a pálenku, na což měli povolení od vrchnosti. Rodině Putově patřila usedlost až do roku 1800. Tvořily ji dva domky s č.p. 9 a 10 a stodola mezi nimi. Hospodářství čítalo také „5 krav, šenkovní zařízení, stoly, lavice, židle v sále, zahradě a šenkovně, 2 pole, právo výčepné a pekařské a právo pálení kořalky.“[4] Roku 1779 je doložen chov stáda ovcí Dorotou Putovou. Posledním z rodu Putů se stala Ludmila Vohánková, rozená Putová. Poté se majitelé na usedlosti střídali.
Od roku 1829 ji vlastnil obchodník Antonín Meissner, který zde zřídil přádelnu bavlny a vlny, později v budovách sídlila továrna na cukrovinky a likéry. Nakonec pozemky odkoupila firma Breitfeld, Daněk a spol.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Karlín - dříve Karolinenthal. CPO evid. č.3051-1, mapový list č. I. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online.
- ↑ a b František Kneidl: Dějiny města Karlína. Kniha 1, Špitálsko za branou poříčskou od dávných časů do založení Karlína. Praha: Unie, 1923.
- ↑ a b Barbora Laštovková: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. S. 245.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha. Dodatky II., Historická předměstí a okraje města – pravý břeh Vltavy. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2003. 127 s. ISBN 80-7185-622-3. (Obr. 14)
- KNEIDL, František. Dějiny města Karlína. Kniha 1, Špitálsko za branou poříčskou od dávných časů do založení Karlína. Praha: Unie, 1923. 352 s., 1 l. S. 303, 311, 322, 324-326. Dostupné online.
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 245 – 246.
- MÍKA, Zdeněk. Karlín: nejstarší předměstí Prahy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2011. 158 s. ISBN 978-80-85394-80-1. S. 124, 125.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.40. Městská knihovna v Praze.