Portál:Starověký Egypt/REÁLIE/03
Kanopa je označení jedné ze sady čtyř nádob, které ve starověkém Egyptě sloužily k uložení vnitřních orgánů vyjímaných z těla zemřelého při mumifikaci. Název byl v novověku odvozen od jména města Kanóbu evropskými starožitníky, kteří chybně zaměňovali kanopy s místní podobou boha Usira, uctívaného zde od ptolemaiovské doby v podobě baňaté vázy s lidskou hlavou. Kanopy jsou doloženy nejdříve od konce 4. dynastie, běžně se vyskytují od období 5. dynastie. Nejstarší známý doklad ukládání vyjímaných vnitřních orgánů do zvláštní nádoby (nikoli ještě později typického tvaru) pochází z pyramidového komplexu panovníka Chufua v Gíze: na dně šachty před východní stranou jeho pyramidy byly nalezeny součásti pohřební výbavy Chufuovy matky královny Hetepheres I., mezi nimi ve výklenku v západní stěně i alabastrová skříňka příčkami rozdělená do čtyř přihrádek s uloženými vnitřnostmi. Doposud nejstarší známý exemplář jednotlivé nádoby byl nalezen ve vedlejší pyramidě Radžedefova pyramidového komplexu v Abú Rawáši, nejstarší známý soubor kanop patřil královně Meresanch III.