Brewsterův úhel

Brewsterův úhel (též polarizační úhel) je úhel, při kterém dochází k polarizaci světla při odrazu.

Historie

Polarizací světla odrazem se zabýval již Etienne-Louis Malus (viz Malusův pokus) v roce 1808. Vzhledem k nedostatečné kvalitě používaných materiálů (skel) však nebyl schopen nalézt vztah mezi polarizačním úhlem a indexem lomu. V roce 1815 použil David Brewster kvalitnější materiály a výsledkem jeho experimentů byl Brewsterův zákon.

Brewsterův zákon

Brewsterův úhel.

Pokud světlo dopadá na rozhraní dvou prostředí, pak se část dopadajícího světla odráží zpět do prvního prostředí a část se láme do prostředí druhého.

Podle teorie elektromagnetického pole budou v odraženém světle převládat kmity v rovině kolmé k rovině dopadu, zatímco v lomeném světle budou převládat kmity ležící v rovině dopadu. Pro určitý speciální úhel $\theta_B$ lze odražené světlo považovat za zcela polarizované (čehož lze dosáhnout zcela jen pro neabsorpční prostředí). Úhel $\theta_B$ se nazývá Brewsterův úhel a platí pro něj vztah

$\operatorname{tg}\,\theta_B = n_{12} = \frac{n_2}{n_1}$,

kde $n_{12}$ je relativní a $n_1, n_2$ jsou absolutní indexy lomu.

Uvedený vztah je označován jako Brewsterův zákon.

Vlastnosti

Je-li úhel dopadu roven polarizačnímu úhlu, jsou odražený a lomený paprsek vzájemně kolmé.

Z teorie elektromagnetického pole lze dokázat, že při polarizaci lomem je lomený paprsek polarizován pouze částečně. V lomeném paprsku převládají kmity ležící v rovině dopadu.

Související články

• Polarizace
• Malusův pokus