Papoušík Fischerův
 Papoušík Fischerův | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Psittaculidae |
| Rod | papoušík (Agapornis) |
| Binomické jméno | |
| Agapornis fischeri Reichenow; 1887 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Papoušík Fischerův nebo též agapornis Fischerův (Agapornis fischeri) je papoušek z rodu papoušík. Je to společensky založený papoušek, jde o aktivní a inteligentní druh, který je chován i jako mazlíček.
Ve volné přírodě žijí agapornisové v hejnech, a proto je nejlepší je chovat buďto ve skupině několika párů papoušků, případně aspoň jeden pár. Je možné mít doma pouze jednoho agapornise, v tom případě se mu však chovatel musí intenzivně věnovat.[2]
Zbarvení a velikost[editovat | editovat zdroj]
Papoušík Fischerův patří k menším druhům papoušků. Dosahuje celkové délky až 15-20 cm. Často mívá zelené peří, které ve spodní části přechází ve žluté odstíny. Líce, čelo a hrdlo mívá agapornis oranžovo-červené, hlava bývá olivově zelená. Krk a také část hrudi bývá zbarvený do zlatavé barvy. Ocasní pera tvoří žlutá a černá pírka, ale z větší části pírka světle modrá. Tento druh agapornisů mívá tmavě hnědé oči, které jsou obklopené bílým neopeřeným prstencem. Nohy agapornise jsou šedé a zobák červený.[3] Papoušík Fischerův má dnes nesčetně mnoho podob a barevných mutací, také se vyskytuje papoušík barvy modrá, bílá, žlutá a u některých jedinců fialová a existují i světle modrá, žlutá, hráškově zelená, lutino, skořicová a albino mutace.[zdroj?].
Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Rozdíl ve zbarvení mezi pohlavím není zřetelný.[2]
Život ve volné přírodě[editovat | editovat zdroj]
Tento druh agapornisů je ve volné přírodě rozšířený zejména ve východní Africe, a to na severu Tanzanie a na jižním a jihovýchodním pobřeží Viktoriina jezera. Divocí agapornisové vyhledávají křoviny a koruny stromů, které jsou obklopené travnatými plochami. Seskupují se zejména do menších skupin. Pokud však zrovna dozrávají semena, seskupují se i do větších hejn. Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami, jako jsou proso nebo kukuřice. V zajetí je chovatelé krmí širším výběrem různých krmných směsí. Agapornisové přijímají také zeleninu, ovoce a granule pro ptáky.
Odchov v zajetí[editovat | editovat zdroj]
Odchov papoušíka Fischerova není příliš náročný, a proto se tento druh hodí i pro chovatele začátečníky. Papoušíci Fischerovi jsou schopni zahnízdit jako samostatný pár, ale také ve větších skupinách. V přírodě si vyhledávají k hnízdění dutiny stromů, také škvíry v lidských staveních, nebo přebírají opuštěné úkryty od ještěrek. V odchovech v zajetí hnízdí v budkách, kde si z vrbových větviček, oloupané kůry nebo jiného podobného materiálu staví hnízdo.[4]
Po paření snáší samička snůšku o čtyřech až šesti vajíčkách. Na těch sedí samička zhruba 23 dnů, než se mláďata vylíhnou. Mláďata poprvé vylétají z budky po pěti až šesti týdnech života. I poté jsou však stále závislá na svých rodičích. Po jejich osamostatnění je vhodné mláďata přestěhovat do jiné klece či voliéry.
První zmínka[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o papoušíku Fischerovu byla zapsána na konci devatenáctého století. Jeho úplně první chov v zajetí se odehrál roku 1926 ve Spojených státech amerických.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c SOJKA, Jan. Agapornis: průvodce Jana Sojky pro mladé chovatele. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. Havlíčkův Brod: Fragment, c2001, 31 s. Bydlí s námi. ISBN 80-7200-503-0.
- ↑ VAN DEN ABEELE, Dirk. Agapornisové: kompletní průvodce. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2006, 303 s. ISBN 80-7322-093-8.
- ↑ VAŠÍČEK, Milan. Papoušci Afriky a Asie: (Coracopsis, Psittacus, Poicephalus, Agapornis, Loriculus, Psittacula). Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. Kosmonosy: BARKO Bělka, 2003, 196 s. Bydlí s námi. ISBN 80-239-1293-3.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VAN DEN ABEELE, Dirk. Agapornisové: kompletní průvodce. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2006, 303 s. ISBN 80-7322-093-8.
- SOJKA, Jan. Agapornis: průvodce Jana Sojky pro mladé chovatele. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. Havlíčkův Brod: Fragment, c2001, 31 s. Bydlí s námi. ISBN 80-7200-503-0.
- VAŠÍČEK, Milan. Papoušci Afriky a Asie: (Coracopsis, Psittacus, Poicephalus, Agapornis, Loriculus, Psittacula). Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. Kosmonosy: BARKO Bělka, 2003, 196 s. Bydlí s námi. ISBN 80-239-1293-3.
- REINSCHMIDT, Matthias. Atlas papoušků: 353 druhů na fotografiích. Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2010, 381 s. Bydlí s námi. ISBN 978-80-7322-142-3.
- LOW, Rosemary. Proč můj papoušek- ?: - tak hlasitě a často křičí? - si vytrhává peří? - kouše, když sedí na mém rameni? - nesnáší mého partnera? - mručí, když se k němu přiblížím? a mnoho dalšího-. Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2002, 171 s., [8] s. barev. obr. příl. Bydlí s námi. ISBN 80-7322-008-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu papoušík Fischerův na Wikimedia Commons
