Paměť se zpožďovací linkou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Paměť se zpožďovací linkou (anglicky delay line memory) je elektronická paměť, která se používala v prvních počítačích. Její obsah se musel pravidelně obnovovat (anglicky refresh) avšak na rozdíl od moderních pamětí RAM k ní byl přístup sériový.

V původní implementaci se elektrické pulzy měnily na mechanické, které se relativně pomalu šířily válcem naplněným rtutí, magnetorestriktivní cívkou nebo piezoelektrickým krystalem. Médium mohlo přenášet v kterémkoliv okamžiku stovky nebo tisíce vln. Po dosažení druhého konce byly vlny přeměněny zpět na elektrické pulzy, obnoveny do původní podoby a znovu předány na začátek média, takže došlo k obnovení obsahu informace. Získání příslušné informace vyžadovalo čekat na okamžik, až vlna dorazí na konec materiálu, což znamenalo prodlevu v řádu mikrosekund.

Paměť se zpožďovací linkou vynalezl J. Presper Eckert ve 40. letech minulého století pro použití v počítačích jako byly například EDVAC a UNIVAC I.

Obdobná paměť se používala pro zpožďování signálu v barevných televizorech v systému SECAM.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČESKÝ, Milan. Barevná televize jasně a jednoduše. [s.l.] : SNTL, 1975. S. 107.  
  2. HABR, Pavel. Přijímač pro barevnou televizi RUBÍN. [s.l.] : SNTL, 1973. S. 39.  

Související články[editovat | editovat zdroj]