Přechodový odpor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přechodový odpor je odpor, který vzniká ve spoji vodičů. Většinou je tento jev nežádoucí, a proto se jej snažíme minimalizovat (nelze jej nikdy úplně odstranit).

Příčina vzniku[editovat | editovat zdroj]

Základní příčinou vzniku přechodového odporu je elektrický odpor použitého materiálu. Ten je dán vztahem

 R = \frac{\rho l}{S},

kde \rho je rezistivita materiálu, l je délka vodiče a S obsah průřezu vodiče.

Příčinou jeho vyšší hodnoty, než by odpovídalo hodnotě vypočtené tímto vztahem, mohou být např. nerovnosti mezi spoji, různé nedokonalosti při spojování a nečistoty na povrchu spojů, čímž se snižuje plocha dotyku (S).

Snižování přechodového odporu[editovat | editovat zdroj]

Přechodový odpor spoje lze snížit vhodnou úpravou parametrů spoje, tak aby jeho elektrický odpor byl co nejnižší. Toho lze dosáhnout:

  • snížení rezistivity materiálu \rho použitím vhodných materiálů (např. stříbra)
  • zvýšením průřezu S zvětšením vodivé plochy spoje

U již existujícího spoje lze pak jeho přechodový odpor udržovat na nízkých hodnotách jeho vhodnou údržbou - čištěním a broušením kontaktů, případně opravou nebo výměnou spoje.