Olacaceae
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Chaunochiton angustifolium
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Olacaceae je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu santálotvaré (Santalales). Jsou to dřeviny, často poloparazitické, vyskytující se v tropech všech kontinentů.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
_leaves_and_fruits.JPG)
Olacaceae jsou stromy, keře a liány se střídavými jednoduchými listy bez palistů. Některé rody jsou poloparazitické, získávající minerální živiny z kořenů hostitelských rostlin. U některých zástupců je přítomen bílý latex, patrný při nalomení tenké větévky nebo listu. Čepel listů je celokrajná, se zpeřenou žilnatinou nebo jednožilná (výjimečně je žilnatina dlanitá nebo od báze vícežilná.
Květy jsou malé, pravidelné, většinou oboupohlavné, jednotlivé úžlabní nebo v latách, hroznech nebo hlávkách. V květech je vyvinut číškovitý nebo kruhovitý nektáriový disk. Kalich je srostlý, miskovitý, ze 3 až 6 lístků, zpočátku drobný, později se u některých zástupců zvětšuje a podepírá nebo obaluje plod. Korunní lístky jsou volné nebo srostlé, ve stejném počtu jako kališní. Tyčinek je 3 až 18, jsou volné nebo navzájem srostlé, přirostlé ke koruně nebo nepřirostlé. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý ze 3 (2 až 5) plodolistů, se stejným počtem komůrek nebo s jedinou komůrkou. Čnělka je jediná, s laločnatou bliznou. V každém plodolistu je 1 vajíčko. Plodem je peckovice nebo oříšek, plod je často obalen zdužnatělou češulí nebo podepřen zvětšeným vytrvalým kalichem.[1][2][3][4]
-
Scorodocarpus bornensis
-
Chaunochiton angustifolium
-
Heisteria acuminata
-
Ximenia americana
Rozšíření [editovat]
Čeleď Olacaceae (v širokém pojetí) zahrnuje asi 27 rodů a okolo 180 druhů. Je pantropicky rozšířena, s nehojnými přesahy do teplých oblastí mírného pásu.[4] V Evropě není zastoupena.[5]
Taxonomie [editovat]
V nové taxonomické studii řádu santálotvaré (Santalales) z roku 2010, publikované rok po vydání poslední verze systému APG, je prokázáno že čeleď Olacaceae, tak jak byla dosud chápána, je sběrnicí vývojových větví řádu Santalales a nemonofyletickou skupinou. Ve zmíněné studii jsou rody této čeledi rozděleny celkem do 7 čeledí:
- Olacaceae (Dulacia, Olax, Ptychopetalum) - 57 druhů, pantropické
- Aptandraceae (Anacolosa, Aptandra, Cathedra, Chaunochiton, Harmandia, Hondurodendron, Ongokea, Phanerodiscus) - 34 druhů, pantropické
- Ximeniaceae (Curupira, Douradoa, Malania, Ximenia) - 13 druhů, pantropické s přesahy do teplých oblastí mírného pásu
- Coulaceae (Coula, Minquartia, Ochanostachys) - 3 druhy, trop. Amerika, rovníková Afrika a jv. Asie
- Strombosiaceae (Diogoa, Engomegoma, Scorodocarpus, Strombosia, Strombosiopsis, Tetrastylidium) - 18 druhů, Jižní Amerika, rovníková Afrika a tropická Asie
- Erythropalaceae (Erythropalum, Heisteria, Maburea) - 40 druhů, pantropické mimo Austrálie
- Octoknemataceae (Octoknema) - 14 druhů, trop. Afrika[6]
Ekologické interakce [editovat]
Drobné květy Olacaceae jsou vonné a opylovány především hmyzem. Dužnaté plody jsou šířeny zvířaty. Plody se zvětšeným vytrvalým křídlatým kalichem (např. Chaunochiton) se šíří větrem.[4]
Význam [editovat]
Některé stromy z čeledi Olacaceae (např. Minquartia guianensis z tropické Ameriky) poskytují kvalitní dřevo. Ximenia americana má vonné dřevo, používané jako náhrada santalu. Plody Ximenia americana jsou jedlé, semena mají projímavý účinek.[4]
Přehled rodů [editovat]
(ve smyslu APG III)
Anacolosa, Aptandra, Brachynema, Cathedra, Chaunochiton, Coula, Curupira, Diogoa, Douradoa, Dulacia, Engomegoma, Erythropalum, Harmandia, Heisteria, Hondurodendron, Maburea, Malania, Minquartia, Ochanostachys, Octoknema, Olax, Ongokea, Phanerodiscus, Ptychopetalum, Scorodocarpus, Strombosia, Strombosiopsis, Tetrastylidium, Ximenia
Reference [editovat]
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Olacaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Erythropalaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Olacaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ Nickrent DL, Malécot V, Vidal-Russell R & Der J (2010) A revised classification of Santalales. Taxon 59(2): 538-558.
