Numerická derivace
Numerická derivace je numerická metoda odhadu derivace funkce na základě hodnoty této funkce v konečně mnoha bodech. Numerickou derivaci obvykle používáme v situaci, kdy nejsme schopni určit derivaci funkce analyticky.
Obsah |
Základní princip [editovat]
Máme odhadnout derivaci funkce f(x) v bodě x, tj. hodnotu f'(x), na základě znalosti funkčních hodnot v konečně mnoha bodech.
Při odhadu derivace funkce f můžeme vyjít z definice:
kde h je z prstencového okolí nuly.
Zvolíme-li „malé“ h různé od nuly, dostaneme odhad
.
Derivace znamená směrnici tečny ke grafu funkce v bodě, zde jí nahrazujeme sečnou vedenou body, které se od sebe „velmi málo liší“.
Řád metody a chyba metody [editovat]
Kvalitu tohoto odhadu můžeme posoudit pomocí Taylorova rozvoje funkce f v okolí nuly. První člen f'(x) je správný výsledek, ostatní členy znamenají Taylorův rozvoj chyby metody. Řád metody numerické derivace je exponent u prvního nenulového členu Taylorova rozvoje chyby. Samozřejmě platí, že čím větší je řád numerické derivace, tím „přesnější“ výsledek vypočteme.
Z praktického hlediska je problém přibližného výpočtu derivací funkce dané tabulkou delikátní a zaokrouhlovací chyby mohou být v některých případech zničující, zejména pokud se jedná o body získané empiricky (tj. sérii naměřených bodů). Proto je vhodné nejdříve data vhodně upravit (např. aproximací podle metody nejmenších čtverců).
Tři ekvidistantní body [editovat]
V případě, že tabulkové body jsou ekvidistantní, můžeme vzorec pro numerickou derivaci získat derivováním interpolačních vzorců vyjádřených pomocí diferencí. Například tři body f(x-h), f(x) a f(x+h) lze proložit parabolou a odvodit následující aproximaci první derivace f'(x).
Pro stejné tři body lze také odvodit vzorec pro odhad druhé derivace
.
Odvození vzorce pro první derivaci [editovat]
Předpokládejme trojici bodů x-h, x a x+h, které proložíme parabolou
. Pro zjednodušení zápisu zavedeme značení
,
,
.
Při proložení tří bodů parabolou musí platit následující vztahy.
Z rovnice pro
lze vyjádřit
a dosadit jej do rovnice pro
a získat tak
.
Do derivace paraboly v bodě
dosadíme za
, které v podstatě známe z
.
Dosadíme za
, převedeme na společný jmenovatel a získáme tak finální vzorec pro aproximaci první derivace.
Odvozený vzorec odpovídá „selské úvaze“, kdy směrnice tečny v bodě
je nahrazena směrnicí sečny mezi body
a
.
Odvození vzorce pro druhou derivaci [editovat]
Při uvažovaném proložení tří bodů parabolou je možné odvodit i vzorec pro aproximaci druhé derivace
. Stačí pouze dvakrát derivovat rovnici paraboly a dosadit za
vypočtené v předchozí kapitole.
Ke stejnému vzorci se lze opět dostat „selským rozumem“. Stačí si uvědomit, že druhá derivace je vlastně pouze derivací první derivace a použít jednoduchý vztah pro aproximaci první derivace.
.

.














.