Nukleomorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Endosymbiotická teorie: 1) vznik eukaryotické buňky s jádrem 2) vznik mitochondrií 3) primární endosymbióza sinice a eukaryota 4) sekundární endosymbióza - na obrázku G je vidět, že buňka obsahuje dva eukaryotické genomy (vínově) - jeden v jádře a druhý v plastidu 5) terciární endosymbióza

Nukleomorf je redukované buněčné jádro v plastidu, které se objevuje poté, co došlo k sekundární endosymbióze určité fotosyntetizující buňky. Prvním, kdo o jejich vzniku spekuloval a označil termínem nukleomorf, byl A. D. Greenwood.[1]

Nukleomorf byl dosud nalezen u dvou skupin řas, skrytěnek (Cryptophyta) a chlorarachniofyt (Chlorarachniphyta).[1] Představují důkaz, že mnohé plastidy vznikly pozřením jiného eukaryotního organismu, a to konkrétně u skrytěnek pozřením ruduchy a u chlorarachniofyt pozřením zelené řasy.

Nukleomorf bývá umístěn mezi čtyřmi buněčnými membránami, tento počet je způsobem právě několika endosymbiotickými události, které vzniku nukleomorfu předcházely.

Genetická informace[editovat | editovat zdroj]

U buněk, které mají nukleomorf, je tak eukaryotní DNA přítomná nejen ve vlastním jádře daného organismu, ale též uvnitř jejich plastidu. Dále mají tyto organismy samozřejmě jednu plastidovou DNA a také mitochondriální DNA.

Nukleomorfy však mají svou dědičnou informaci značně redukovanou (podobně jako plastidy a mitochondrie), a tak jejich DNA obsahuje jen asi 1 milion párů bází. Zřejmě k tomu částečně došlo horizontálním přenosem genů z nukleomorfu do vlastního jádra.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ARCHIBALD, John M. Nucleomorph genomes: structure, function, origin and evolution. BioEssays: News and Reviews in Molecular, Cellular and Developmental Biology. 2007-04, roč. 29, čís. 4, s. 392-402. Dostupné online [cit. 2008-08-22]. ISSN 0265-9247. DOI:10.1002/bies.20551.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008. Praha : NIDM ČR, 2007. S. 87.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]