Norðoyatunnilin
| Norðoyatunnilin | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Stát |  Faerské ostrovy |
| Překonávaná překážka | Leirvíksfjørður |
| Zeměpisné souřadnice | 62°12′16,2″ s. š., 6°37′40,44″ z. d. |
| Provozní délka | 6 300 m |
| Výstavba | |
| Otevření | 29. dubna 2006 |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Norðoyatunnilin (tunel Nordoy) je 6 186 m dlouhý podmořský silniční tunel na Faerských ostrovech. Prochází pod úžinou Leirvíksfjørður a spojuje ostrovy Eysturoy a Borðoy. Tunel vede v hloubce až 150 m pod hladinou moře a je druhým nejdelším tunelem na Faerských ostrovech.[1] Tunelové portály jsou poblíž měst Leirvík na Eysturoy a Klaksvík na Borðoy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Příprava k výstavbě tunelu začala seismickým měřením v roce 1988. Kvůli nástupu hospodářské krize byly všechny projekty rozvoje infrastruktury zastaveny. Geotechnický průzkum začal v roce 2001. Stejně jako u Vága tunelu i u tunelu Nodrdoy byla výstavba provedena akciovou společností, ve které měl většinový podíl faerský stát.[2] Refinancování nákladů na výstavbu tunelu probíhá prostřednictvím vybírání mýtného.[3] Stavba podmořského tunelu byla zahájena na obou ostrovech, v Leirvíku 18. prosince 2003 a v Klaksvíku 20. dubna 2004. Tunel byl proražen 25. června 2005 a uveden do provozu 29. dubna 2006, o tři měsíce dříve, než bylo plánováno.[4] V roce 2007 projelo tunelem 662 828 vozidel, v roce 2019 už to bylo 1 308 519 vozidel, tj. 3 585 aut denně.[5]
Výstavba[editovat | editovat zdroj]
Tunel byl ražen v čedičovém podloží, které je obdobné jako geologické podloží v Norsku. Proto byly využívány norské zkušeností z výstavby podmořských tunelů, byly použity norské metody a také norské normy. Při výstavbě se kladl důraz na systematické sledování a injektáž prostředí s cílem vytvořit nepropustné podloží.
Po vyvrtání 36 m dlouhých sond následovala těsnící injektáž. Pak byly provedeny vrty pro nálože a po odpálení 650 kg výbušnin se tunel prodloužil o pět metrů. Během dne mohly být provedeny až tři odpaly a tím se při ražbě z obou stran mohlo dosáhnout postupu až 30 m.[2]
Data[editovat | editovat zdroj]
Jednotubusový tunel se dvěma jízdnými pruhy byl ražen tradiční metodou pomocí trhavin. V tunelu jsou dva jízdní pruhy s nouzovými odstavnými plochami ve vzdálenosti 500 m od sebe, celkem 13 odstavných ploch. Za průjezd tunelem se platí mýtné. Povolená rychlost jízdy je 80 km/h.[4][1]
- délka: 6186 km,
- min. výška nadloží: 35 m,
- max. výška vody 105 m,
- max. sklon: 6 %,
- plocha výrubu: 65 m² s max. šířkou 10 m,
- výška průřezu: 46 m,
- šířka jízdního pruhu: 7 m (dva pruhy, nouzové odstavné plochy každých 500 m),
- nejnižší bod: 150 m pod hladinou moře,
- spotřeba výbušnin: 1100 t,
- spotřeba betonu: 1800 t,
- vytěženo: 410 000 m³ čediče,
- náklady: 405 miliónů DKK,
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norðoyatunnilin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b CHABROŇOVÁ, Jana; KLEPSATEL, František. Cestné tunely na Faerských ostrovoch. S. 137–139. Tunel [online]. 2013 [cit. 2020-12-22]. Roč. 22, s. 137–139. Dostupné online. ISSN 1211-0728. (slovensky)
- ↑ a b Færøerne bygger tunneler igen. Ingeniøren [online]. 2004-08-27 [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ Rigsombudsmanden på Færøerne [online]. 2013 [cit. 2020-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISBN 978-87-991060-7-3.
- ↑ a b Tunnilin í tølum. Tunnil [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-16.
- ↑ Árlig ferðsla íalt. Tunnil [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-26.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Norðoyatunnilin na Wikimedia Commons
