Naslouchadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad naslouchadla, které má většinu techniky umistěnu za uchem
Příklad naslouchadla, které se celé vkládá do ucha

Naslouchadlo či sluchadlo je malý elektroakustický přístroj sloužící k zlepšení sluchu při částečné hluchotě zesilováním a modulací zvuku přicházející z okolního prostředí. Jeho historickým předchůdcem byla čistě akustická naslouchadla, která měla podobu jednoduché obrácené trumpety a zvuk zesilovala pasivně.

Naslouchadlo je nejčastěji napájeno zinko-vzdušnou baterií.

Sluchadla můžeme dělit do několika kategorií.

Dělení dle tvaru[editovat | editovat zdroj]

  • Kapesní
  • Závěsná
  • Brýlová
  • Boltcová
  • Zvukovodová

Dělení dle způsobu předání akustické energie[editovat | editovat zdroj]

  • Sluchadla pro vzdušné vedení
  • Sluchadla pro kostní vedení (vibrátor)

Dělení dle vlastností[editovat | editovat zdroj]

  • Sluchadla s možností proměnného zesílení
  • Sluchadla s nastavitelným frekvenčním průběhem
  • Sluchadla s omezením výstupního akustického tlaku
  • Sluchadla s modulačními prvky

Typy Naslouchadel[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho typů naslouchadel, které se liší v mnoha ohledech. Mezi známé typy patří:

Kapesní naslouchadla

Vyvinul je Harvey Fletcher během své práce pro Bell Laboratories. Kapesní naslouchadla se skládají z pouzdra a ušního závěsu. Pouzdro je obvykle velikosti balíčku hracích karet, obsahuje zesilovač, baterii a ovládací prvky, zatímco na závěsu je umístěn miniaturní reproduktor. Bez omezení co se týče velikosti malých naslouchadel, kapesní naslouchadlo může poskytnout veliké zesílení a dlouhou životnost baterie za nižší cenu.

Závěsná naslouchadla (BTE)

Jsou vhodná především pro těžké sluchové ztráty anebo tehdy, je-li zavedení sluchadla do zvukovodu velmi obtížné z důvodu úzkého zvukovodu. Skládají se z pouzdra a propojení mezi nimi. Pouzdro obsahuje elektronický obvod, ovládání, baterii, mikrofon/y a často také reproduktor. Pouzdro je umístěno za ušním boltcem s propojením vedeným dolů do ucha. Zvuk z naslouchadla je do ucha přenášen akusticky tenkou plastovou trubičkou.

S reproduktorem ve zvukovodu (RIC)

Na rozdíl od sluchadel závěsných (BTE) je ve sluchadlech RIC umístěn reproduktor přímo v ušní koncovce, ve zvukovodu, namísto v pouzdře sluchadla. Model RIC se skládá z pouzdra umístěného za uchem, tenkého drátku spojujícím pouzdro s reproduktorem a vlastního reproduktoru, který je vložen přímo do zvukovodu. Reproduktor je uložen v silikonovém pouzdře, které je ve formě špuntu zafixováno do ucha pacienta.

Zvukovodová sluchadla (ITE)

Jsou umístěna ve vnějším zvukovodu (latinsky concha). Občas mohou být spatřena, pokud člověk stojí tváří v tvář člověku s ITE. Naslouchadla ITE jsou vyrobena individuálně přímo podle ucha pacienta a navržena tak, aby pohodlně pasovala do ucha pacienta. Jsou vhodná pro lehké až těžké sluchové ztráty. Ventilace u těchto naslouchadel může způsobovat zpětnou vazbu. Ventilaci umožňuje tenká trubička, která poskytuje vyrovnání tlaku a její provedení má také vliv na zpětnou vazbu. Zpětná vazba, svištění či pískání, je způsobena prosakováním zvuku (většinou na vyšších frekvencích), který je znovu zesílen a může být problém u těžkých ztrát sluchu.

Kanálová sluchadla (CIC)

Kanálová sluchadla jsou nejmenším modelem naslouchadel. Tento druh naslouchadla tvarem kopíruje ušní kanál a nenechává téměř žádnou viditelnou stopu po naslouchadle. To je způsobeno tím, že se vkládá hlouběji do ušního kanálu než ostatní naslouchadla, takže není vidět ani při přímém pohledu na ucho. Skořepina kanálových sluchadel je vyrobena přímo dle ucha pacienta, a proto její nošení není nepohodlné. Je v ní obsažena veškerá elektronika. Naslouchadla typu CIC mají odvětrávání a jejich hluboké umístění v ušním kanálu poskytuje přirozenější poslechový zážitek. Na rozdíl od ostatních typů naslouchadel naslouchadlo typu CIC nezakrývá žádnou část ušního boltce plastovou skořepinou. To způsobuje, že zvuk je přijímán přirozeněji tvarem ušního boltce a je přenášen do ušního kanálu stejně jako by byl přenášen bez naslouchadla. Některé modely CIC umožňují použití mobilního telefonu jako dálkového ovládání k nastavení naslouchadla. V případě naslouchadla typu CIC téměř nelze poznat, že pacient nosí naslouchadlo.

Kostní naslouchadla BAHA

Anglicky Bone Anchored Hearing Aid – do kosti zakotvené naslouchadlo, je sluchadlo které k přenosu zvuku používá vibrace. Používá se v případě, kdy pacient trpí poruchou vzdušného vedení. V takovém případě se pro přenos zvuku použije tzv. kostní vedení, kdy se tekutiny ve vnitřním uchu rozkmitávají přímým přenosem vibrací lebeční kosti. Naslouchadla BAHA jsou k lebeční kosti připojena pomocí implantátu. Ten tvoří titanový šroub, který je zašroubovaný asi 3 až 4 mm do lebeční kosti.

Zpracování signálu[editovat | editovat zdroj]

Každé naslouchadlo má přinejmenším mikrofon, reproduktor (běžně nazývaný sluchadlo), baterii a elektrický obvod. Elektrický obvod se liší dle zařízení , i když se jedná o stejný typ. Obvody spadají do kategorií dle způsobu zpracování signálu, analogové nebo digitální a dle typů ovládání obvodu, nastavitelné nebo programovatelné.

Analogové audio obvody:

Nastavitelné: Akustický obvod je analogový, s elektronickými součástkami,které umožňují jeho nastavení. Foniatr určí zesílení a ostatní charakteristiky naslouchadla potřebné pro pacienta. Poté nastaví naslouchadlo, buďto pomocí malých ovládání přímo na naslouchadle anebo v laboratoří vybavené k nastavení naslouchadla. Tento typ obvodu je většinou nejméně flexibilní. První funkční naslouchadlo s analogovým akustickým obvodem bylo založeno na patentu US 2,017,358 z roku 1932

Programovatelné: Akustický obvod je analogový, ale s dalšími ovládacími elektrickými obvody, které lze naprogramovat, často víc jak jedním programem. Ovládací obvod může být upraven během výroby, anebo v některých případech foniatr může za pomocí počítače propojeného s naslouchadlem naprogramovat přídavné ovládací obvody. Pacient s nasouchadlem může měnit program pro různá akustická prostředí, buď pomocí ovládání na samotném naslouchadle, dálkovým ovládáním, anebo v určitých případech ovládací obvody fungují automaticky. Tento typ obvodů je všeobecně více flexibilní oproti jednoduchým ovládacím obvodům. První naslouchadlo s analogovým akustickým obvodem a automatickým digitálním ovládacím obvodem bylo založeno na patentu US 4,025,721 z roku 1975.

Digitální audio obvod:

Digitální akustický obvod s programovatelným ovládacím obvodem. Oba obvody, akustický i přídavný ovládací obvod, jsou plně digitální. Plně digitální obvody umožňují implementaci mnoha přídavných vlastností, které nejsou možné s použitím analogových obvodů. Digitální obvody mohou být použity ve všech druzích naslouchadel a jsou nejvíce flexibilní. Například mohou být naprogramována tak, aby měla větší zesílení v určitém frekvenčním pásmu. Digitální naslouchadla mohou být naprogramována více programy, které mohou být vybírány uživatelem, anebo jsou plně automatické a adaptivní. Tyto programy redukují akustickou zpětnou vazbu (pískání), redukují hluk pozadí, detekují a automaticky nastavují různé druhy naslouchacího prostředí (hlasitý vs potichý, mluva vs hudba, tichý vs hlučný apod.), ovládají přídavné komponenty jako jsou vícenásobné mikrofony ke zlepšení prostorového vnímání zvuku, transponují frekvence (posun frekvencí, které uživatel neslyší do nižších kmitočtů kde je sluch lepší), a implementuje mnoho dalších funkcí. Digitální obvody, také umožňují bezdrátové ovládání jak akustických tak ovládacích obvodů. Ovládací signály v naslouchadle v jednom uchu mohou být bezdrátově přeneseny do ovládacích obvodů naslouchadla na druhém uchu, aby bylo zaručeno, že audio signál v obou uších je přímo spárovaný. Anebo akustický signál obsahuje záměrně rozdíly, které imitují rozdíly v normálním stereofonním poslechu k zajištění prostorového vnímání zvuků. Akustické signály mohou být bezdrátově přenášeny z/do vnějších zařízení přes oddělený modul většinou ve formě přívěsku zvaný „streamer“. Tato schopnost umožňuje optimální použití mobilních telefonů, hudebních přehrávačů, vzdálených mikrofonů a dalších zařízení. První prakticky použitelné plně digitální naslouchadlo bylo založeno na patentu US 4,548,082 z roku 1984.


Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hearing aids ve Wikimedia Commons