Multivezikulární tělísko
Multivezikulární tělísko (z angl. multivesicular body - MVB) je typ vnitrobuněčného váčku vyskytujícího se u většiny prostudovaných eukaryotických buněk[1], který vzniká zráním časných endozómů a tzv. invaginací váčků dovnitř váčků samotných (vznikají tzv. intraluminální váčky). V endocytickém transportu je MVB na pomezí mezi stadiem časného endozómu a pozdního endozómu - postupně se zbavuje povrchových molekul typických pro plazmatickou membránu či pro časné endozómy a naopak v něm přibývají např. lysozomální hydrolázy typické pro pozdější stadia.[2]
V procesu invaginace váčků dovnitř váčku samotného, a tedy ve vzniku MVB, hrají klíčovou roli proteinové komplexy ESCRT (protein Hrs a posléze komplexy ESCRT-I, ESCRT-II, ESCRT-III). Jsou zodpovědné zejména za to, aby se do intraluminálních váčků dostávaly ubiquitinylované receptory určené k degradaci. Tyto receptory jsou rozeznány Hrs a invaginovány dovnitř vznikajícího MVB. V typickém případě jsou tyto vnitřní váčky degradovány po fúzi MVB s lysozómy, ale v některých případech mohou splynout vnější membrány MVB s plazmatickou membránou a vnitřní intraluminální váčky se uvolní jako tzv. exozómy.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LEUNG, Ka Fai; DACKS, Joel B.; FIELD, Mark C. Evolution of the Multivesicular Body ESCRT Machinery; Retention Across the Eukaryotic Lineage. Traffic. 2008-10-01, roč. 9, čís. 10, s. 1698–1716. Dostupné online [cit. 2016-09-26]. ISSN 1600-0854. DOI 10.1111/j.1600-0854.2008.00797.x. (anglicky)
- ↑ a b POLLARD, Thomas D; EARNSHAW, William C. Cell Biology. 2. vyd. [s.l.]: Saunders, 2007. ISBN 1416022554. S. 404–406.