Misofonie
Misofonie (nenávist vůči zvuku nebo také selective sound sensitivity syndrome) je forma snížené zvukové tolerance. Má se za to, že jde o neurologickou poruchu, která se projevuje pouze v případech výskytu specifických zvuků, nehledě na jejich hlasitost. Termín prvně definovali dva neurovědci, manželé Pawel (Polák[1]) a Margaret (Američanka) Jastreboffovi.
Na rozdíl od hyperakuze je misofonie specifická jen pro určité zvuky, které ji mohou vyvolat. Anatomické umístění této fyziologické abnormality se udává v insulárním kortexu, který se podílí například na vnímání a má funkce souvisejícími s emocemi. Pacienti mají zesílené spojení mezi sluchovým a limbickým systémem[2].
-
Insulární kortex
Častěji misofonií trpí ženy než muži.[3]
Symptomy[editovat | editovat zdroj]
Lidé trpící misofonií jsou nejběžněji podráždění nebo rozzuření kvůli každodenním opakujícím se zvukům z okolí. Nejčastěji se jedná o zvuky vydávané při zpracovávání potravy v ústní dutině, jmenovitě mlaskání, polykání a žvýkání. Dále se může jednat o zvuky spojené se stříháním nehtů, čistěním zubů, dýcháním, popotahováním nosu, mluvením, kýcháním, zíváním, chozením, chrápáním, pískáním nebo kašláním. Může se také jednat o vybrané souhlásky nebo stále se opakující zvuky.
Pacienti trpící misofonií často pociťují silný, náhlý vztek, úzkost, frustraci, paniku nebo například znechucení[4][3]. Intenzivní úzkost a vyhýbavost se může dále vyvíjet, což v některých případech vede k částečné desocializaci. V závažnějších případech může dotyčný slovně či fyzicky napadnout osobu, která zvuky vytváří.[5] Někteří lidé mohou cítit nutkání napodobovat zvuky, které slyší.
Příčiny[editovat | editovat zdroj]
Příčiny nejsou jasné. První spouštěcí zvuk většinou bývá z úst člena rodiny. První příznaky misofonie se většinou objevují v dětství před pubertou (obvykle věk mezi 9-12). [3]
Léčba[editovat | editovat zdroj]
- TRT Terapie (Tinnitus Retraining Therapy) - neustálé vystavování specifickým zvukům v pozitivních situacích.[6]
- Kognitivní behaviorální terapie
- Poradenství s odborníkem, mluvení
Dále může stav zlepšít zdravý životní styl; pravidelné cvičení, dostatek spánku a zvládání stresu.[3]
Prevalence a morbidita[editovat | editovat zdroj]
Prevalence misofonie je v současnosti neznámá. Vyskytuje se ale často mezi skupinou osob trpící šelestem v uších (tinnitus). Z globálního hlediska se tak jedná o 4–5% z celkové lidské populace. Některé studie uvádějí prevalenci 60% z celkového počtu osob s ušním šelestem, zatímco v roce 2010 to bylo 10%. Vyšší výskyt misofonie je pozorován také u lidí trpících obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), úzkostnými poruchami nebo Tourettovým syndromem[3].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dr Jastreboff TRT [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUMAR, Sukhbinder; TANSLEY-HANCOCK, Olana; SEDLEY, William. The Brain Basis for Misophonia. Current biology: CB. 2017-02-20, roč. 27, čís. 4, s. 527–533. PMID: 28162895 PMCID: PMC5321671. Dostupné online [cit. 2021-10-24]. ISSN 1879-0445. DOI 10.1016/j.cub.2016.12.048. PMID 28162895.
- ↑ a b c d e Misofonie – když nenávidíte některé zvuky – příznaky, příčiny a léčba [online]. 2019-03-05 [cit. 2021-10-24]. Dostupné online.
- ↑ MATTU, Alli. What to do when you hate sounds (misophonia treatment) [online]. Dostupné online.
- ↑ MEDITORIAL.CZ. Misofonie. www.ulekare.cz [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Jastreboffs report successful treatment for misophonia [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
