Minimální inhibiční koncentrace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Minimální inhibiční koncentrace (MIC) je v mikrobiologii nejnižší koncentrace antimikrobiální chemické látky, které inhibuje viditelný růst mikroorganismu po inkubaci přes noc. MIC je důležitým ukazatelem z hlediska rezistence mikroorganismů na antimikrobiální látky a umožňuje také sledovat aktivitu nových látek[1]. MIC se obecně považuje za nejzákladnější míru účinku antimikrobiálního činidla proti organismu[2].

Určení[editovat | editovat zdroj]

MIC lze určit metodami ředění agaru nebo bujónu obvykle podle pravidel referenční organizace, například CLSI, BSAC nebo EUCAST. Existuje několik komerčních metod, včetně zavedených testovacích proužků (Etest) a nedávno uvedené metody Oxoid MICEvaluator.

Systém Etest zahrnuje předdefinovaný a plynulý koncentrační gradient různých antimikrobiálních činidel, který když se aplikuje na naočkované destičky agaru a ponechá v inkubaci, vytváří elipsy mikrobiální inhibice [1]. MIC se odměří tam, kde elipsa protíná proužek - hodnotu lze z proužku snadno odečíst. [2]

Klinický význam[editovat | editovat zdroj]

Klinicky se MIC nepoužívá jen k určení dávky antibiotika, které by měl pacient dostat, ale také vhodného typu antibiotika, s cílem snížit příležitost pro vznik antibiotické rezistence na určitou látku.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minimum inhibitory concentration na anglické Wikipedii.

  1. Andrews, J. M. Determination of minimum inhibitory concentrations. Journal of Antimicrobial Chemotherapy 48 (Suppl. 1):5-16, (2001). PMID 11420333.
  2. Turnidge JD, Ferraro MJ, Jorgensen JH (2003) Susceptibility Test Methods: General Considerations. In PR Murray, EJ Baron, JH Jorgensen, MA Pfaller, RH Yolken. Manual of Clinical Microbiology. 8th Ed. Washington. American Society of Clinical Microbiology. p 1103 ISBN 1-55581-255-4