Marie z Montpellieru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Početí Jakuba I. (středověká iluminace)
Příbuzenstvo
otec Vilém VIII. z Montpellieru
matka Eudokia Komnénovna
I. manžel Raymond Geoffrey z Marseille
II. manžel Bernard IV. z Comminges
dcera Matilda
dcera Petronila
III. manžel Petr II. Aragonský
dcera Sancha
syn Jakub I. Aragonský

Marie z Montpellieru (okcitánsky Maria de Montpelhièr, 1182/1183 ? - 18. dubna 1213, Řím) byla krátce aragonskou královnou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marie se narodila jako dcera Viléma z Montpellieru a Eudokie, neteře byzantského císaře Manuela. Jako prvorozená měla dědické právo na otcův majetek a celý svůj život strávila prosazováním svého nároku proti nevlastnímu bratrovi.

Poprvé byla jako holčička provdána za postaršího pána Marseille a již roku 1192 ovdověla.[1] O pět let později se v prosinci 1197 v Montpellieru stala třetí manželkou hraběte Bernarda z Comminges a byla přinucena podepsat, že se vzdává svých práv na panství Montpellier. V manželství se narodily dvě dcery a roku 1201 následoval kvůli manželově bigamii rozvod. Marie se potřetí provdala 15. června 1204[2] za aragonského krále Petra. V této době také konečně získala kontrolu nad svým dědictvím. Králi porodila dceru Sanchu, která záhy zemřela a syna Jakuba a král přestal mít o manželství zájem. Zatoužil se oženit s jeruzalémskou královnou Marií z Montferratu a požádal o anulaci manželství.

Marie se odhodlala k cestě do Říma, kde chtěla ovlivnit výsledek rozhodnutí Svaté stolice. Papež Inocenc III., jehož byl Petr věrným stoupencem, v tomto případě nelenil a po několika letech zkoumání roku 1212[3] potvrdil kanonickou existenci manželství.[4]

Roku 1209 Marie ve své první závěti ustanovila templářský řád opatrovníkem jediného syna a druhou závěť sepsala již nemocná krátce před svou smrtí v Itálii roku 1213. Zde jmenovala i obě dcery s hrabětem z Comminges.[2] Montpellier a Aragonii po matčině i otcově smrti u Muretu zdědil Jakub.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://fmg.ac
  2. a b http://fmg.ac
  3. NODL, Martin. Rituál rozvodu. In Martin Wihoda. Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Brno : Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-37-3. Kapitola Rituál rozvodu, s. 125. (čeština)
  4. Rituál rozvodu, str. 121

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. M. Lacarra, L. Gonzalez Anton, 'Les testaments de la reine Marie de Montpellier' in Annales du Midi vol. 90 (1978) pp. 105-120.
  • M. Switten, 'Marie de Montpellier: la femme et le pouvoir en Occitanie au douzième siècle' in Actes du Premier Congrès International de l'Association d'Etudes Occitanes ed. P. T. Ricketts (London: Westfield College, 1987) pp. 485-491.