Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří (kolem 1430), Národní galerie v Praze

Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří (kolem 1430) je v českém středověkém sochařství vzácně dochovaným příkladem tohoto ikonografického typu na našem území.[1] Je vystavena ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Původ sochy[editovat | editovat zdroj]

Legenda o Mariině ochranném plášti pochází z Konstantinopole 10. století, kde byla tato relikvie uchovávána jako ochrana města před útočníky. V germánském prostředí původní význam legendy vyhovoval právní představě, že viníkovi může poskytnout azyl plášť urozené dámy. V lidové zbožnosti byl Bůh Otec trestajícím soudcem, před jehož hněvem mohla ochránit přímluva Panny Marie, zobrazovaná jako záštita jejím pláštěm.[2]

Motiv Panny Marie jako ochranitelky věřících se ve výtvarném umění objevil již ve 13. století (prapor římského mariánského bratrstva z roku 1267) a rozšířil na přelomu 14. a 15. století. Jedno z prvních sochařských děl, zobrazující Pannu Marii jako Ochranitelku, pochází z roku 1370 a má souvislost s morovou epidemií z let 1348-1350.[3] Sochy Madony Ochranitelky z poloviny 14. století jsou známé ze Švábska (Augsburg, Gmünd), ale sochy Madony Ochranitelky s Ježíškem pocházejí až z období pozdního krásného slohu (Rottweil, Steiermark ve Štýrsku).[4]

V českém prostředí se tento ikonografický motiv objevil nejprve v nástěnné malbě (Johanitská komenda ve Strakonicích, 1340[5], kostely sv. Petra a Pavla v Dalešicích a sv. Jiljí v Kobeřicích) a deskovém malířství (Roudnický oltář, 1420). V Čechách jsou známy pouze tři sochy s tímto vyobrazením.

Socha patrně pochází z gotického kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří, založeného roku 1377. Podací právo ke kostelu v Kostelci nad Ohří měli v té době katoličtí Zajícové z Hazmburka. Motiv Panny Marie jako ochranitelky se stal v katolickém prostředí populární zejména v období doznívání husitských válek.[6] Po zřícení kostela v 18. století byla Madona přenesena na boční oltář do nově postaveného barokního kostela v Kostelci. Od roku 2009 je z římskokatolické farnosti Budyně zapůjčena do expozice v Národní galerii v Praze.[7]

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Plnoplastická dřevěná socha, výška 154 cm, šířka 55 cm, hloubka 19 cm, vzadu vyhloubená. Sochu restauroval roku 1963 Jiří Tesař.[8] Během restaurování roku 2013, které provedla Marie Třeštíková, byly sejmuty nepůvodní vrstvy polychromie až na dřevo a odstraněny pozdější doplňky - levá ruka Panny Marie, ruce Ježíška a část niky pláště pod pravou rukou Panny Marie. Byla tak odhalena kvalita řezby, která navazuje na milostné Madony konce 14. století a ve snaze zachytit individualizované rysy prosebníků se přibližuje naturalismu.[2]

Štíhlé a silně protáhlé tělo Panny Marie je zachyceno v esovitém prohnutí, s předkročenou a mírně ukročenou levou volnou nohou. Chybějící levá ruka patrně přidržovala rozevřený plášť. Pod ním jsou po obou stranách ukryty klečící postavy s rukama sepnutýma k modlitbě, seřazené podle jejich funkce. Na významnější pravé straně je klečící král a nad ním v reliéfu papež, biskup, kardinál, mnich a patrně měšťan jako zástupce světského stavu. Na levé straně klečí královna a nad ní mladá dívka (šlechična ?), vdova a tři zástupkyně blíže neurčených světských stavů. Socha tak představuje typ mater omnium, chránící všechny vrstvy středověké společnosti.

Líbezná oválná tvář Panny Marie s vysokým čelem, noblesní labutí krk a ladné prohnutí navazuje na řezbářské dědictví krásného slohu. Madona má široce otevřené oči, kratší štíhlý nos a plné rty. Obličej rámují tuhé vlasy a delší rouška s cípy sahajícími až na hruď. Spodní šat je vysoce přepásán a konec pásku, spadající ke kolenům, je zakončen lilií. Vertikalita a systém záhybů drapérie s dlouhými paralelními řasami řadí sochu do souvislosti s pozdním dílem Mistra Týnské Kalvárie (Bolestná Panna Marie z Krupky). Obličejové typy madony a Ježíška mají paralely v řezbářství 14. století a reprodukují starší typ Madony, pravděpodobně z okruhu Mistra Madony ze Žebráku.[2] Podle Antonína Lišky představuje socha přechodnou vývojovou fázi gotického řezbářství, směřující k větší epičnosti.[9]

Neoděný Ježíšek, tělem natočený k divákovi, je přidržován rukou a předloktím na pravém vysunutém boku Madony. Má překřížené nohy a mírným esovitým prohnutím se jeho hlava přiklání k matce. Před odstraněním pozdějších doplňků během restaurování Ježíškova pravá ruka žehnala věřícím, v levé patrně svíral sféru nebo jablko. Jeho tvář opakuje v dětské variantě základní rysy matčina obličeje. Nejbližší paralelu k tvářím Madony a Ježíška představuje Madona z Kozojed, připisovaná okruhu děl Mistra madony ze Žebráku.[7] Kromě kostelecké Madony Ochranitelky je známa jediná další socha s Ježíškem umístěným na pravé ruce - v poutním kostele ve Frauenberku u Admontu.[7]

Příbuzná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Madona z Kozojed
  • Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Dóm v Augsburku
  • Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), portál kostela sv. Kříže v Gmündu
  • Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Cáchy (Meister Hartmann, kolem 1420)[10]
  • Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Frauenberg u Admontu
  • Roudnický oltář, Národní galerie v Praze
    Roudnický oltář, Národní galerie v Praze
  • Darmstadtská Madonna, Hans Holbein mladší, 1528
    Darmstadtská Madonna, Hans Holbein mladší, 1528
  • Madona Ochranitelka, portál kostela sv. Kříže, Gmünd
    Madona Ochranitelka, portál kostela sv. Kříže, Gmünd
  • Madona Ochranitelka z Gösslingen, kaple sv. Vavřince, Rottweil, kolem 1430
    Madona Ochranitelka z Gösslingen, kaple sv. Vavřince, Rottweil, kolem 1430
  • Madona Ochranitelka, Ravensburg, Michel Erhart, 1480
    Madona Ochranitelka, Ravensburg, Michel Erhart, 1480
  • Madona Ochranitelka, katedrála sv. Štěpána, Vídeň, 15. stol.
    Madona Ochranitelka, katedrála sv. Štěpána, Vídeň, 15. stol.
  • Madona Ochranitelka Fulda, kolem 1500
    Madona Ochranitelka Fulda, kolem 1500
  • Madona Ochranitelka, Frauenstein, Gregor Erhart, 1510
    Madona Ochranitelka, Frauenstein, Gregor Erhart, 1510

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottová M, 2004, s. 34
  2. ↑ a b c Jan Klípa, Panna Marie Ochranitelka z Kostelce nad Ohří, in: Jan Klípa a kol., 2015, s. 149
  3. ↑ Maria mit dem Schutzmantel (Pestbild), Landesmuseum Württenberg, Stuttgart, 1370
  4. ↑ Alte Galerie, Schloss Eggenberg: Schutzmantelmadonna, štýrský řezbář, (kolem 1430). www.museum-joanneum.at [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-29. 
  5. ↑ Johanitská komenda a nástěnné malby. www.muzeum-st.cz [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-11. 
  6. ↑ Chlumská Š a kol., 2015, s. 35
  7. ↑ a b c Ottová M, 2004, s. 34-39
  8. ↑ Informační systém abART: Jiří Tesař
  9. ↑ Antonín Liška, České sochařství v době slohové proměny kolem r. 1450, Umění IX, 1961, s. 377-378
  10. ↑ DDB: Schutzmantelmadonna, Aachen, um 1420)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Štěpánka Chlumská, Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, průvodce výstavou, 240 s., Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-590-9
  • Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, 790 s, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-583-1
  • Michaela Ottová, Sochařství 15. století v severních a severozápadních Čechách, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, Ústí nad Labem 2004
  • Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství in: Taťána Petrasová, Helena Lorenzová (eds.), Dějiny českého výtvarného umění I/2, Academia Praha 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Madona_Ochranitelka_z_Kostelce_nad_Ohří&oldid=23707927“