Kratos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kratos
RodičePallás a Styx
PříbuzníNíké, Biá a Zélos (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kratos[pozn. 1] je v řecké mytologii zosobněním božské až démonické síly a je synem Titána Pallanta a jeho manželky Styxu. Kratos a jeho sourozenci Níké („vítězství“), Biá („násilí“) a Zélos („úsilí“) jsou zosobněním vlastností nejvyššího boha Dia. Poprvé je zmíněn spolu se svými sourozenci v díle Theogonia básníka Hésioda. Podle něj se Styx postavila na Diovu stranu a přivedla sebou všechny své potomky, v odměně za to je Zeus vzal na Olymp a poctil je vznešeným postavením. Kratos a jeho sestra Biá se proslavili svým vystoupením v úvodní scéně Aischylovy tragédie Upoutaný Prométheus. Vystupují v ní jako Diovi zástupci a vedou na scénu zajatého Titána Prométhea. Kratos přinutí mírného boha kovářství Héfaista připoutat Prométhea ke skále jako trest za krádež ohně.

Jsou na Olympu stále přítomni vedle jeho nebeského trůnu, podobni okřídleným andělům. Tuto trojici doplňuje ještě Níké, která je ovšem označována jako bohyně. Kratos nekompromisně nutí k chování podle svých suverénních pravidel.

V literatuře a umění starověkého Řecka[editovat | editovat zdroj]

Theogonia[editovat | editovat zdroj]

Kratos a jeho sourozenci jsou poprvé zmíněni v díle Theogonia, které koncem osmého či na počátku sedmého století př. n. l. sepsal bojótský básník Hésiodos.[5][6][7] Hésiodos v něm píše: „V paláci Pallantovi pak Styx, dcera Ókeanova, zrodila Žádost cti a Niku chodidel ladných; přivedla na svět i Moc a Sílu, slovutné děti: daleko od Dia nemají domov, a neznají sídla, neznají cesty, kudy by bůh je nevodil s sebou, nýbrž po boku Hřímateli se zdržují vždycky.“[8] Kratos je zde popsán pouze jako zbožštěná vlastnost bez většího vývoje nebo vysvětlení.[5] Hésiodos dále vysvětluje, proč děti Styxu směly přebývat u Dia. Během Titánomachie, ve válce proti Kronovi, slíbil Zeus všem, kdo se přidají na jeho stranu, místo v jeho režimu.[9][6] Protože Styx přišla spolu se svými dětmi k Diovi jako první, poctil je Zeus vznešeným postavením.[9][6] Podle profesorky Diany Burtonové představuje dobrovolná změna loajality Styxu, Zéla, Níké, Krata a Bii jistotu Diova vítězství nad Titány.[7] Zatímco bohyně Diké („spravedlnost“), Eunomia („právo“) a Eiréné („mír“) představují výhody Diovy vlády, Kratos a jeho sourozenci reprezentují práci potřebnou k vybudování tohoto režimu.[7]

Upoutaný Prométheus[editovat | editovat zdroj]

Spoutaný Prométheus (1623) od nizozemského malíře Dircka van Baburena. V Aischylově Prométheovi je Kratos (na obraze není zobrazen) tím, kdo nařídí Héfaistovi, aby Prométhea spoutal.[5][10][11]

V úvodní scéně tragédie Upoutaný Prométheus, jejíž autorství je tradičně připisováno Aischylovy, odvádějí Kratos a jeho sestra Bia Titána Prométhea na odlehlé místo ve skýtské poušti, kde bude připoután ke skalnímu výběžku.[1][12][13] Příkaz k tomu vydal sám Zeus[1][12][13] a Kratos s Biou jsou vyobrazeni jako ztělesnění Diova nového režimu.[5][11] Nepřítomnost jejich sourozenců, Níké a Zéla, naznačuje, že je Zeus ve hře zobrazen jako tyran, neboť Kratos a Bia představují tyranštější aspekty jeho moci.[14] Zejména Kratos představuje to, co Ian Ruffell nazývá „typem nekomplikovaného zločince, pro kterého despotické režimy nabízejí nespočet pracovních příležitostí“.[5] Diovu moc prosazuje prostřednictvím fyzické brutality a bezcitnosti.[5][11] Bia, ačkoli je na scéně přítomna, nemá žádnou repliku; mluví pouze Kratos.[15][16]

V moderní kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace poutání Prométhea od Johna Flaxmana, poprvé publikovaná v překladu Aischylovy tragédie od Richarda Porsona z roku 1795. Kratos a Bia stojí po obou stranách a drží ho, zatímco jej Héfaistos připoutává ke skále.[17]
Ilustrace poutání Prométhea od Johna Flaxmana, poprvé publikovaná v překladu Aischylovy tragédie od Richarda Porsona z roku 1795. Kratos a Bia stojí po obou stranách a drží ho, zatímco jej Héfaistos připoutává ke skále.[17]
Kresba černou křídou od George Romneyho, datovaná do let 1798–1799, zobrazující poutání Prométhea. Kratos a Bia jsou u jeho nohou a drží jej, zatímco mu Héfaistos svazuje ruce.[18]
Kresba černou křídou od George Romneyho, datovaná do let 1798–1799, zobrazující poutání Prométhea. Kratos a Bia jsou u jeho nohou a drží jej, zatímco mu Héfaistos svazuje ruce.[18]

V roce 1772 vydal libretista Thomas Morell svůj anglický překlad Upoutaného Prométhea pod názvem Prometheus in Chains a poprvé tak zpřístupnil dílo britské veřejnosti.[18] O čtyři roky později byl abolicionistou Richardem Potterem publikován kompletní anglický překlad všech Aischylových tragédií.[18] Scéna z Prométhea, v níž Héfaistos s pomocí Krata a Bii připoutá Prométhea ke skále, zaujala romantiky 18. a 19. století.[19] Skrze ní analyzovali otázky týkající se vztahu mezi revolucí a tyranií, otroctvím a svobodou a válkou a mírem.[19]

Postava jménem Kratos se objevila v sérii videoher God of War, jejíchž prvních sedm dílů vychází z řecké mytologie.[2][20][21] Dle akademičky Sylwie Chmielewskové je v nich postava vykreslena jako „hluboce tragický, herkulovský antihrdina, který po vyvraždění své rodiny musí smýt miasmu,[pozn. 2] aby opět dosáhl duševního klidu“.[20] Postava Kratose dostala své jméno až v pozdní fázi vývoje původní hry z roku 2005, kdy už byla navržena.[23] Aniž by si byli vědomi skutečného mytologického boha jménem Kratos, jenž se objevil v tragédii Upoutaný Prométheus, zvolili tvůrci shodou okolností stejné jméno, v řečtině znamenající „síla“, jehož je bůh zosobněním.[3][23] Stig Asmussen, režisér dílu God of War III z roku 2010, označil shodu jmen za „šťastný omyl“[23] a poznamenal, že je Kratos ve videohrách i v tragédii „pěšákem“.[23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ve starořečtině se jeho jméno zapisuje Κράτος a je obvykle přepisováno jako Krátos, objevuje se však též v přepisu do latiny jako Cratus nebo Cratos. Jméno doslova znamená „moc“[1][2] nebo „síla“.[3][4]
  2. ↑ Nakažlivá moc, jež žije vlastním životem.[22]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kratos (mythology) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Ruffell 2012, s. 25.
  2. ↑ a b Martin 2016, s. 163.
  3. ↑ a b Lowe 2009, s. 82.
  4. ↑ LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. κράτος. A Greek–English Lexicon. Perseus Digital Library. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Ruffell 2012, s. 30.
  6. ↑ a b c Sammons 2018, s. 131.
  7. ↑ a b c Burton 2011, s. 58.
  8. ↑ Hésiodos. Železný věk. Překlad Julie Nováková. Praha: Odeon, 1976. 104 s. Kapitola Zrození bohů, s. 56. Verše 383–388. 
  9. ↑ a b Hésiodos. Theogonia [online]. Překlad Hugh G. Evelyn-White. Verše 383–387. (anglicky) 
  10. ↑ Allen 2000, s. 294.
  11. ↑ a b c Beck 1975, s. 126–127.
  12. ↑ a b Pearson 1997, s. 187.
  13. ↑ a b Hard 2004, s. 95.
  14. ↑ Burton 2011, s. 58–59.
  15. ↑ Beck 1975, s. 127.
  16. ↑ Spindler 2015, s. 17–18.
  17. ↑ Van Kooy 2016, s. 166–167.
  18. ↑ a b c Van Kooy 2016, s. 166.
  19. ↑ a b Van Kooy 2016, s. 165–166.
  20. ↑ a b Chmielewski 2016, s. 186.
  21. ↑ Lowe 2009, s. 81–82.
  22. ↑ ARMSTRONG, Karen. The Great Transformation: The Beginning of Our Religious Traditions. [s.l.]: Random House Digital, Inc., 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-385-72124-0. S. 64–65. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d Quinio a kol. 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 2012
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
  • Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • ALLEN, Danielle S., 2000. The World of Prometheus: The Politics of Punishing in Democratic Athens. Princeton, New Jersey: Princeton University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-691-05869-6. (anglicky) 
  • BECK, Robert Holmes, 1975. Aeschylus: Playwright Educator. The Hague, The Netherlands: Martinus Nijhoff. Dostupné online. ISBN 978-94-011-8818-0. DOI 10.1007/978-94-011-8818-0. (anglicky) 
  • BURTON, Diana, 2011. The Statue of Zeus at Olympia: New Approaches. Příprava vydání Janette McWilliam, Sonia Puttock, Tom Stevenson a Rashna Taraporewalla. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-2921-2. Kapitola Chapter Four: Nike, Dike and Zeus at Olympia. (anglicky) 
  • HARD, Robin, 2004. The Routledge Handbook of Greek Mythology: Based on H.J. Rose's Handbook of Greek Mythology. New York City, New York a London, England: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-0-203-44633-1. (anglicky) 
  • CHMIELEWSKI, Sylwia, 2016. Antiquity in Popular Literature and Culture. Příprava vydání Konrad Dominas, Elżbieta Wesołowska a Bogdan Trocha. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-9024-3. Kapitola C://Hercules in Computer Games/A Heroic Evolution, s. 177–192. (anglicky) 
  • LOWE, Dunstan, 2009. Classics For All: Reworking Antiquity in Mass Culture. Příprava vydání Dunstan Lowe, Kim Shahabudin. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-0120-1. Kapitola Playing with Antiquity: Videogame Receptions of the Classical World, s. 64–90. (anglicky) 
  • MARTIN, Richard, 2016. Classical Mythology: The Basics. New York City, New York a London, England: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-1-315-72718-9. (anglicky) 
  • NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie řeckých bohů a mýtů. Praha: Libri, 2003. 232 s. ISBN 80-7277-125-6. 
  • PEARSON, Birger A., 1997. The Emergence of the Christian Religion: Essays on Early Christianity. Eugene, Oregon: Wipf & Stock. Dostupné online. ISBN 978-1-62032-637-4. Kapitola Philanthropy in the Greco-Roman World and in Early Christianity. (anglicky) 
  • QUINIO, Charles; WELLER, Peter; IOVANOVICI, Zoran; LAPE, Susan; PURVES, Alex; MADDEN, John; ASMUSSEN, Stig, 2010. God of War: Unearthing the Legend. Los Angeles, California: Santa Monica Studio. (anglicky) V čase 00:35:33. 
  • RUFFELL, Ian, 2012. Aeschylus: Prometheus Bound. London, England: Bristol Classical Press. (Companions to Greek and Roman Tragedy). Dostupné online. ISBN 978-0-7156-3476-9. (anglicky) 
  • SAMMONS, Benjamin, 2018. The Oxford Handbook of Hesiod. Příprava vydání Alexander C. Loney a Stephen Scully. Oxford, England: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-090536-1. Kapitola Hesiod's Theogony and the Structures of Poetry. (anglicky) 
  • SPINDLER, Alexander J., 2015. The Art of the Stage Machinist: A Dramatic Reconstruction of Aeschylus' Linear Tragedy, Prometheus Bound. Honors Bachelor of Arts, Paper 3. Cincinnati, Ohio: Dostupné online. (anglicky) 
  • VAN KOOY, Dana, 2016. Shelley's Radical Stages: Performance and Cultural Memory in the Post-Napoleonic Era. books.google.com. New York City, New York a London, England: Dostupné online. ISBN 978-1-315-60894-5. (anglicky) 
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Redakce Dana Bryndová, Vlasta Machová. 6. vyd. Praha: Brána, 2005. 456 s. ISBN 80-7243-266-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kratos&oldid=23550609“