Aristarchus (kráter)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Kráter Aristarchus)
Skočit na: Navigace, Hledání
Kráter Aristarchus
Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.
Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.
Souřadnice na Měsíci
Selenografická šířka 23.7° S
Selenografická délka 47.4° Z
Další údaje
Typ kráteru komplexní kráter
Průměr kráteru 40 km
Hloubka 3,7 km
Colongitudo 48°
Eponym Aristarchos ze Samu

Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum (Oceán bouří) na přivrácené straně Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země. V blízkosti východo-jihovýchodním směrem se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.[2]

Plošina Aristarchus[editovat | editovat zdroj]

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)[5][4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[6] Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou programu Apollo.[5]

Satelitní krátery[editovat | editovat zdroj]

Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.
Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).

Aristarchus Sel. šířka Sel. délka Průměr
B 26.3° S 46.8° Z 7 km
D 23.7° S 42.9° Z 5 km
F 21.7° S 46.5° Z 18 km
H 22.6° S 45.7° Z 4 km
N 22.8° S 42.9° Z 3 km
S 19.3° S 46.2° Z 4 km
T 19.6° S 46.4° Z 4 km
U 19.7° S 48.6° Z 4 km
Z 25.5° S 48.4° Z 8 km

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
  2. a b c d RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.  
  3. a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
  4. a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
  5. a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
  6. Unikají na Měsíci plyny?