Šabrej kmínovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Kmín římský)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šabrej kmínovitý

Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum)
Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: miříkotvaré (Apiales)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Rod: šabrej (Cuminum)
Binomické jméno
Cuminum cyminum
L., 1753
Celý a drcený římský kmín

Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum) je jednoletá rostlina z čeledi miříkovitých. Semen se užívá jako koření a jsou známa pod názvem římský kmín.

Koření kmín římský[editovat | editovat zdroj]

Kumín neboli římský kmín jsou semena šabreje kmínovitého Cuminum cyminum. Semínka jsou podobná kmínu, ale jsou větší a zelenohnědá. Především však mají jinou vůni a hořkou chuť, takže se navzájem tato koření nedají nahradit.[1]

Užití v kuchyni[editovat | editovat zdroj]

V mediteránní oblasti se užíval s oblibou jako pepř pro svou ostrost. Jde o důležitou součást indické kuchyně a koření kari, kterému dodává jeho charakteristické aroma. Ve středoasijských zemích bývalého SSSR je znám pod názvem zira a přidává se do pilafu. V indonéské kuchyni se nazývá djintan. Na Balkáně (Bulharsko) se nazývá kimion a používá se ke kořenění mletých mas kebabčet, jinak do místních salámů a klobás. Stejně tak ve Středomoří do salámů tzv. italského typu, masových konzerv, sýrů ale i do chleba. Další užití našel v likérnictví.[1]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Už od starověku je znám v Egyptě, Řecku a Římu. Později se rozšířil do dalších zemí včetně severní Afriky. Nyní je komerčně produkován v oblastech u Středozemního moře a v Indii.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LÁNSKÁ. Koření pro každé vaření. Praha : Práce, 1990. 304 s. ISBN 24-019-90. Kapitola Jednotivé druhy koření a jejich použití, s. 125–126. (čeština) 
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín římský neboli šabrej, s. 102.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]