Klášter v Doubravníku
| Klášter v Doubravníku | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Doubravník |
| Souřadnice | 49°25′32,16″ s. š., 16°21′6,48″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Řád | řád augustiniánek |
| Znak |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter augustiniánek v Doubravníku je zaniklý klášter v městečku Doubravník v okrese Brno-venkov. Stával u kostela Povýšení svatého Kříže.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Založen byl zřejmě někdy mezi lety 1208-1220 Štěpánem I. z Medlova jako rodový klášter Pernštejnů. Zakládající listina se nedochovala.
Dochovala se ale listina z 25. září 1208, na základě níž Štěpán I. z Medlova získal Doubravník a jeho okolí. V uvedené listině Robert, biskup olomoucký, vyměňuje, se souhlasem českého krále Přemysla Otakara I. a jeho bratra markraběte moravského Vladislava Jindřicha v přítomnosti četných šlechticů z obou zemí a za souhlasu děkana Walthera a celého konventu jeho kostela, se šlechticem Orphanem (tj. Štěpánem I. z Medlova), synem Gotharda, dvě vsi svého biskupství - Doubravník (Dubravnic) a Drahník (Dragnic) a jedno popluží v Dřevnicích (Drevniche) za dvě vsi Orphanovy - Tuřany (Turane) a Petrovice (Petruich), které jsou blíže Olomouci. V této listině je zmínka o kostele v Doubravníku, což vede k následné úvaze, že když stál již roku 1208 kostel, musilo zde být osídlení už ve 12. století - lze tedy předpokládat, že Doubravník patří mezi nejstarší vsi na Moravě. Listina z roku 1208 je nejstarší listinou uloženou v Archivu města Brna.
Dále se dochoval originál listiny z roku 1220, v níž Vladislav Jindřich, markrabě, na žádost Štěpána I. z Medlova, purkrabího z Dívčích hradů, udělil abatyši a konventu kláštera v Doubravníku své patronátní právo kostela v Bystřici nad Pernštejnem. V té době již tedy musel doubravnický klášter existovat.
Dějiny kláštera byly velmi pohnuté, jak o tom svědčí zákroky olomouckých biskupů i římských papežů. Ti museli často zakročovat ve sporech, jež měl klášter s vrchností, která nakloněna husitství, zabírala klášterní statky pro sebe. To vyvrcholilo počátkem 15. století, kdy byl klášter již podruhé ve své historii vypálen. V úspěšném žhářství Tatarských nájezdníků z roku 1241 nyní pokračovalo rozezlené vojsko husitské. Řádové sestry se údajně zachránily útěkem na hrad Pernštejn a o zabrané statky se soudily, aby získaly prostředky na živobytí. Poslední z nich se roku 1543 přestěhovaly do kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova a klášter v Doubravníku se z pohromy již více nezotavil.
Pernštejnové na jeho místě nechali v 16. století postavit trojlodní kostel Povýšení svatého Kříže s rodovou hrobkou.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 285–289.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Klicman L., Počátky kláštera doubravnického na Moravě, ČČH 4 (1898)
- Vodička J., Znovu o počátcích kláštera doubravnického na Moravě, diplomová práce FF MU Brno 1950
- Vodička J., Dva příspěvky k české diplomatice XIII. století, disertační práce FF MU Brno 1951, 2-66, 122, 127, 131-133
- Sedláček P., Páni z Medlova, Jižní Morava 28 (1992) 41-45, 50-51.
- Jan Libor, Premonstrátky nebo augustiniánky? (opět k počátkům kláštera v Doubravníce), ČMM 113 (1994)
- Charouz Jindřich Zdík, Doubravnické otazníky, ČMM 114 (1995)
- Teplý Jaroslav, Pernštejnové v 13.-14. století, Pardubice 1996, 8-18, 48-49
- Doležel Jiří, Ante aream monasterii sanctae Crucis – klášter v Doubravníku ve světle dosavadních výzkumů, Pravěk, Nová řada 8/1999, 331-340.
- Doležel Jiří, Doubravník. Zaniklý konvent sester řehole sv. Augustina s kostelem sv. Františka a později sv. Kříže, in: Foltýn Dušan (red.), Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha, Libri 2005, 285-289.