Klamonožka hlávkoplodá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKlamonožka hlávkoplodá
alternativní popis obrázku chybí
Klamonožka hlávkoplodá (Aulacomnium androgynum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Oddělenímechy (Bryophyta)
Třídamechy (Bryopsida)
Řádprutníkotvaré (Bryales)
Čeleďklamonožkovité (Aulacomniaceae)
Rodklamonožka (Aulacomnium)
Binomické jméno
Aulacomnium androgynum
Hedw.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klamonožka hlávkoplodá (Aulacomnium androgynum) je rostlina z oddělení mechů, z řádu prutníkotvaré. Tvoří sytě žlutozelené, husté, polštářovité porosty, typicky rozeznatelné podle kuličkovitých tělísek (gemů) na četných neolistěných pastopečkách. Podle zprávy Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005) patří mezi neohrožené taxony (kategorie LC (Least concern)).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klamonožka hlávkoplodá dorůstá 10 až 30 mm.[2] Tvoří sytě žlutozelené husté polštářovité porosty, dole nahnědlé. Lodyžky jsou málo rozvětvené, lístky za sucha dovnitř zahnuté a stočené, za vlhka přímo odstálé, vejčitě kopinaté, na vrcholku nahloučené, na ostré špičce jsou vyhlodávaně zubaté. Žebro lístků končí před špičkou. Měřítko lodyžního lístku je 1 mm. Drobné, okrouhle ztloustlé buňky jsou až k bázi stejné, někdy slabě kolenchymatické a uprostřed s dlouhou papilou. Tobolka bývá přímá, podlouhle válcovitá, vyklenutá, rýhovaná, s víčkem kuželovitým. Plodný je vzácně, vegetativně se rozmnožuje tělísky, která se tvoří v klubíčkách na vrcholech neolistěných koncových větévek (pseudopodií či pastopeček).[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na mrtvém dřevě, bázích stromů, vlhkých a zrašelinělých půdách. Rozšíření klamonožky hlávkoplodé je typické zejména v nížinách, vzácně ve středních polohách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUČERA J., VÁŇA J. (2005), Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa ochrany přírody, Progress Partners Advertising, spol. s r.o., nákl. 1000 ks, Praha, 2005, ISBN 80-86064-91-3, ISSN 1211-3603
  2. a b Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1.vydání, 1500 výtisků, str. 407

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty – Bruno P. Kremer / Hermann Muhle

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]