Kadi (soudce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kadi, kazi nebo quadi (arab. soudce) je v islámských zemích soudce, jmenovaný panovníkem. Je vázán právem šaría, pozitivním právem (fiqh) a souhlasným názorem (idžma) odborníků (ulamá) a proti jeho rozsudku není odvolání. Do jeho kompetence spadají hlavně občanské a náboženské záležitosti muslimů, kdežto spory mezi jinověrci se nezabývá. Trestní případy řeší často policie (šurta).

Abu Zajid jako žalobce před kadim (perský rukopis, kolem 1335)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Úřad kadiho fungoval patrně už za Mohameda, když vladaři nestačili rozsuzovat spory mezi věřícími. Za umajjovských kalifů (kolem 700) vznikl úřad nejvyššího kadi (kadi al-kudat), který kalifovi radil při jmenování kadiů. Zatímco muftiové se zabývali výkladem Koránu a psaného práva, výkon justice spočíval na kadim. Kromě toho měl i další povinnosti: spravoval náboženské nadace, ověřoval nástup a sesazení vladaře, dohlížel na péči o sirotky a na dodržování veřejné mravnosti. Zpočátku soudili jen podle zvykového práva a vlastní představy spravedlnosti. Když roku 750 nastoupili Abbásovci, mohli už výsledky práce učenců prohlásit za pozitivní právo, jenže to se opíralo hlavně o rozsudky (precedenty) předchozích kadiů, kteří tak vlastně toto právo vytvořili. Od této doby jím však už byli striktně vázáni.

Nedostatek soudcovské volnosti aspoň zčásti nahrazoval jiný soud (mazálim), jemuž předsedal vládce nebo guvernér a který nebyl vázán pozitivním právem. Fungoval tak i jako odvolací instance, ne ovšem nezávislá. Také kadi byl ustanoven a odvoláván kalifem a později panovníkem, mohl však někdy sám svoji pravomoc také delegovat na podřízené, kteří měli také titul kadi.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

Kadi musí být zdravý, bezúhonný muslim, od něhož se často vyžadovalo i právní vzdělání. Nesmí přijímat dary a musí být opatrný v obchodě. Přesto je v literatuře mnoho stížností na úplatné kadi. Teprve v 21. století se zejména v asijských zemích mohou kadim stávat i ženy, ovšem s omezenou pravomocí. Přesto je i tato možnost předmětem odborných sporů. Na indickém subkontinentu se funkce kadiho (kazi) stala dědičnou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mansoor Maitah, Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě. Praha: Wolters a Kluwer 2010
  • Pavel Hungr, Srovnávací právo: právní kultury. Ostrava: Key Publishing 2008
  • Petr Pelikán, Sunna: pramen islámského práva. Praha: Vodnář 1997
  • Jan Potměšil, Šarī⁹a: úvod do islámského práva. Praha: Grada 2012

Související články[editovat | editovat zdroj]