Javor cukrový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Javor cukrový

Javor cukrový
Javor cukrový
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: mýdelníkovité (Sapindaceae)
Rod: javor (Acer)
Binomické jméno
Acer saccharum
Marsch.
Acer saccharum.PNG
Mapa přirozeného rozšířeni

Javor cukrový (Acer saccharum Marsh.) někdy též javor cukrodárný, je listnatý opadavý strom z čeledi mýdelníkovité. V zemi svého původu je to nejvyšší z javorů, dorůstá do výšky 30 - 37 m. V mládí je jeho růst poměrně pomalý, poté rychlý.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kmen je štíhlý, obsahující cukernatou šťávu.

Borka je hnědá, úzce trhlinatá, ve vysokém věku v cárech se uvolňující. Kůra je světle šedá.

Javor cukrový

Listy jsou lysé, vstřícné, při uťaté a srdčité bázi pětižilné. Tenké a troj- až pětilaločné. Laloky jsou zašpičatělé, většinou s jednotlivými velkými zuby a rovnoběžnými stranami. Barva je na rubu matně zelená, na líci mdle zelená. Řapík je červený, poměrně dlouhý a neobsahuje mléčnou šťávu. Listy se na podzim barví živě červeně a oranžově.

Květy jsou žlutavé, v převislých okolících a velmi dlouze stopkaté. Kvete v dubnu až květnu a to současně nebo před vyrašením listů.

Plody jsou dvounažky tmavohnědé barvy. Křídla jsou téměř rovnoběžná, semena ploše oválná. Dozrávají na podzim.

Dřevo je červenavě s hedvábným leskem a s výrazným žilkováním.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Severovýchodní Amerika.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe se mu daří na svěží, humózní a živné půdě a to hlavně v nížinách. Při dlouhodobém zamokření půdy hyne.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V Česku bez většího hospodářského významu nejčastěji jako okrasný, parkový, případně jako alejový strom. V zemi svého původu se sladká míza z jeho kmene používá na výrobu cukru.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa
  • Bruno P. Kremer: Stromy