Jakub Příhoda
| Jeho Milost Jakub Příhoda | |
|---|---|
| kanovník Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | brněnská |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1771 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 4. července 1746 |
| Místo narození | Velké Meziříčí |
| Datum úmrtí | 14. ledna 1824 |
| Místo úmrtí | Velké Meziříčí |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakub Příhoda (4. července 1746, Velké Meziříčí – 14. ledna 1824, tamtéž) byl moravský římskokatolický duchovní, dlouholetý farář v Netíně. Později farář a děkan ve Velkém Meziříčí a kanovník brněnské kapituly. Zakladatel farních kronik v Netíně a Velkém Meziříčí.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve Velkém Meziříčí a po studiích teologie byl v roce 1771 vysvěcen na kněze. Krátce působil jako kaplan v Moravanech u Brna a následně v téže funkci ve Velkém Meziříčí. Roku 1773 byl ustanoven farářem v Netíně. Do historie této farnosti se zapsal mimo jiné pořízením dvou bočních oltářů (svatého Vendelína a svatého Jana Nepomuckého) do farního kostela[1][pozn. 1] a zavedením farní kroniky.[2] V Netíně působil celkem 35 let. Poté přešel na uvolněné místo faráře v rodném Velkém Meziříčí a zároveň byl jmenován děkanem velkomeziříčského děkanátu.
Ve Velkém Meziříčí rovněž zavedl (do té doby zde neexistující) farní kroniku,[2] pro jejíž strukturalizaci použil jako vzor kroniku, kterou dříve vedl na farnosti v Netíně. Ve velkomeziříčské farní kronice (i za pomoci svých kaplanů) zaznamenal poměrně nekriticky různé informace, které se mu podařilo sesbírat z historie města a farnosti.[2] V blíže neurčeném roce byl brněnským biskupem jmenován kanovníkem brněnské katedrální kapituly. Zůstal však působit ve Velkém Meziříčí. Místním farářem a děkanem byl až do své smrti. Zemřel ve Velkém Meziříčí v lednu roku 1824.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tyto boční oltáře byly zrušeny během rekonstrukce kostela za netínského faráře Jindřicha Kocmana na přelomu 60. a 70. let 20. století (důvodem byl jednak jejich velmi špatný technický stav, jednak nález pozůstatků středověké freskové výmalby v prostoru za nimi a snaha tyto starší malby v interiéru kostela přiznat. Obrazy z bočních oltářů, díla malíře Ignáce Weildlicha, zůstaly zachovány a byly v kostele samostatně pověšeny na jiná místa.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ POLÁKOVÁ, Daniela. Historický a umělecký vývoj farního kostela v Netíně. Hradec Králové, 2019. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové. Filosofická fakulta.. Vedoucí práce prof. PhDr. František Musil, CSc..
- ↑ a b c MRŇA, Jaroslav. Protocollum domesticum velkomeziříčské farnosti (1816–1938). České Budějovice, 2009 [cit. 11. 8. 2023]. 59 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a pomocných věd historických. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc. s. 32–33. Dostupné online. Archivováno 11. 8. 2023 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MRŇA, Jaroslav. Protocollum domesticum velkomeziříčské farnosti (1816–1938). České Budějovice, 2009 [cit. 11. 8. 2023]. 59 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a pomocných věd historických. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc. s. 32–33. Dostupné online. Archivováno 11. 8. 2023 na Wayback Machine.