Jókai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o bytostech japonského folklóru. Možná hledáte: Mór Jókai – maďarský spisovatel.

Jókai (japonsky 妖怪 z 妖 – podezřelý a 怪 – nejistý[1]), někdy také obake nebo bakemono[2] je souhrnné označení pro nejrůznější strašidla, démony, šotky, kouzelná zvířata, přízraky a v širším pojetí pro jakýkoliv nevysvětlený jev v japonském folklóru.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Jókaiové jsou charakterizováni jako bytosti na pomezí – žijí na periferii, na mostech nebo rozcestích, objevují se během soumraku nebo svítání a nejsou ani lidé ani zvířata.[2] Na rozdíl od kami mají často negativní charakterové vlastnosti a tropí neplechu ať už z neomalenosti nebo rozpustilosti. Buddhistickým démonům podobní rohatí zlobři oni mají z jókaiů nejzápornější charakter a nejhrubější chování.[3] Ani oni ale nejsou vyloženě zlí a není třeba je při konfrontaci zabít, není-li to nutné.[4] Hranice mezi těmito dvěma druhy bytostí je ale mlhavá – podle výkladu folkloristy Kunia Yanagity (1875–1962) mohou být jókaiové původem kami, kteří časem zdivočeli. Kazuhiko Komacu (* 1947) považuje jako hlavní rozdíl mezi nimi to, že kami jsou uctíváni.[5] Pokud lidé začnou jókaie uctívat, může se stát kamim.[3][6] Setkání s jedním jókaiem může být negativní v jedné situaci či regionu a pozitivní v jiné: v příbězích stařena z hor jamamba sice v divočině přepadá pocestné a krade dobytek, jindy ale sejde do vesnice a pomáhá rolníkům s prací na poli nebo přináší obchodníkům štěstí nákupem jejich zboží na trhu.[7] Domácí šotek zašiki-waraši zase straší obyvatele přesouváním předmětů nebo rámusem, jeho přítomnost v domě ale přináší blahobyt.[8] Pouhé vyobrazení některých jókaiů má přínášet štěstí nebo ochranu.[9]

V kultuře období Edo a Meidži[editovat | editovat zdroj]

Během období Edo se jejich popisem, kategorizací ale i vymýšlením zabývali učenci a umělci, stali se součástí encyklopedií a vlastních bestiářů. Mezi ty nejznámější patří obrázkový svitek (emaki) Hjakkai Zukan Súšia Sawakiho z roku 1737 a Sekienova čtyřdílná série obrázkových knih (e-hon) s deskotisky Gazu Hjakki Jagjó vydaná mezi lety 1776–1784.[10] Z obávaných a tabuizovaných démonů (např. častý umělecký motiv pandemonia z období Heian)[11] se jókaiové stali mnohem všednějšími a lidé se čtením o nich a prohlížením jejich obrázků spíše bavili.[12] Během období Meidži se objevila snaha o jejich racionalizaci a vědecké – tj. „západní“ – vysvětlení.[13] Tím proslul především filozof Enryó Inoue (1858–1919).[14]

Moderní užití[editovat | editovat zdroj]

Od druhé poloviny 20. století jsou bytosti jókai častým námětem japonských komiksů, filmů, animovaných seriálů a později také videoher.[15] O to se postaral Šigeru Mizuki, autor úspěšného komiksu GeGeGe no Kitaró o chlapci jménem Kitaró, který je sám jókai, a o jeho nadpřirozených přátelích. Kromě komiksů Mizuki sestavil po vzoru Torijamy Sekiena encyklopedii jókaiů a psal o nich literaturu faktu.[16] V roce 2002 vznikla internetová databáze jókaiů čítající přes 13 tisíc různých položek, která vzbudila velký zájem veřejnosti.[17] Během pandemie covidu-19 se méně známý jókai jménem Amabie stal internetovým memem. Nejstarší zmínka o této mořské panně podobné příšeře (má ptačí hlavu s lidskými vlasy a tělo pokryté šupinami) pochází z roku 1846, kdy měla vyjít z moře a varovat obyvatele před blížící se nemocí. Bojovat s ní prý mohou tak, že budou malovat a šířit její podobiznu.[12] Z tradice jókaiů lokálně spjatých s určitým místem vychází tvorba roztomilých maskotů juru-kjara, kteří se stali v prvním desetiletí 21. století populárním nástrojem propagace japonských památek, sídel, událostí či regionů.[18] V roce 2020 se předměty s medvědím maskotem prefektury Kumamoto jménem Kumamon prodaly za 170 miliard jenů.[19]

Jedním z čistě moderních jókaiů je Kučisake-onna – žena s rozpáranou tváří oslovující kolemjdoucí, která se poprvé objevila v městské legendě z prefektury Gifu v prosinci 1978. Rychle se však mezi školáky rozšířila s pomocí masmédií a v polovině roku 1979 už byla známá po celém Japonsku. Kučisake-onna se stala „reálnou“ hrozbou (děti se údajně bály chodit samy ze školy), na rozdíl od běžných jókaiů, kterých se už v urbanizovaném Japonsku nikdo neobával. Od 80. let zlidověla a začal jí být připisován mnohem starší původ.[20]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Vodní goblin Kappa na ilustraci z Gazu Hjakki Jagjó
    Vodní goblin Kappa na ilustraci z Gazu Hjakki Jagjó
  • Liščí jókai Kicune na deskotisku z 19. století
    Liščí jókai Kicune na deskotisku z 19. století
  • „Sněžná žena“ Juki onna ze svitku Hjakkai Zukan Súšia Sawakiho (1737)
    „Sněžná žena“ Juki onna ze svitku Hjakkai Zukan Súšia Sawakiho (1737)
  • Lucernový jókai v ilustraci Hokusaie z jeho cyklu Sto příběhů
    Lucernový jókai v ilustraci Hokusaie z jeho cyklu Sto příběhů
  • Část obrázkového svitku Svatba jókaiů neznámehé autora z 16.–17. století
    Část obrázkového svitku Svatba jókaiů neznámehé autora z 16.–17. století
  • Moderní užití jókaie jménem Amabie na grafice japonského ministerstva zdravotnictví (2020)
    Moderní užití jókaie jménem Amabie na grafice japonského ministerstva zdravotnictví (2020)
  • Zlobr oni, jeden z druhů jókaiů na závěsném svitku z období Edo
    Zlobr oni, jeden z druhů jókaiů na závěsném svitku z období Edo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ FOSTER, Michael Dylan. Pandemonium and Parade: Japanese Monsters and the Culture of Yōkai. Berkeley: University of California Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-520-25362-9. S. 13. (anglicky) 
  2. ↑ a b Foster (2009), s. 5
  3. ↑ a b REIDER, Noriko T. Japanese Demon Lore: Oni from Ancient Times to the Present [online]. University Press of Colorado, 2010. S. 3. DOI 10.2307/j.ctt4cgpqc. (anglicky) 
  4. ↑ ASHKENAZI, Michael. Handbook of Japanese Mythology. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2003. Dostupné online. ISBN 1-57607-467-6. S. 57. (anglicky) 
  5. ↑ Foster (2009), s. 15
  6. ↑ Reider (2010), s. 115
  7. ↑ Foster (2009), s. 144–146
  8. ↑ Foster (2009), s. 238–239
  9. ↑ Foster (2009), s. 187, 216
  10. ↑ Foster (2009), s. 30
  11. ↑ Foster (2009), 8–9
  12. ↑ a b KUHN, Anthony. In Japan, Mythical 'Amabie' Emerges From 19th Century Folklore To Fight COVID-19. NPR [online]. 2020-04-22 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Reider (2010), s. 106
  14. ↑ Foster (2009), s. 77–79
  15. ↑ Reider (2010), s. 144
  16. ↑ Foster (2009), s. 165–169
  17. ↑ Foster (2009), s. 2
  18. ↑ FOSTER, Michael Dylan. The Book of Yokai: Mysterious Creatures of Japanese Folklore. Oakland: University of California Press, 2015. ISBN 978-0-520-27101-2. S. 93–94. (anglicky) 
  19. ↑ Sales of Japan mascot Kumamon's goods reach record high of $1.62 billion. mainichi.jp [online]. 2021-02-10. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Foster (2009), s. 185–188

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jókai&oldid=23837760“