Integrální kultura

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Integrální kultura, někdy označovaná jako kultura transmoderní, je pojmenování pro rostoucí subkulturu, jejíž členové svými hodnotami a stylem života přesahují dichotomii modernismu a tradicionalismu. Zahrnuje takové jedince, kteří jsou si vědomi systémové povahy dnešních civilizačních problémů a usilovně vytváří nový přístup ke světu.[1]

Historie a současné užití pojmu[editovat | editovat zdroj]

Vizi integrální kultury jako první zformuloval rusko-americký sociolog Pitirim Sorokin ve své knize The Crisis of Our Age (Krize naší doby) z roku 1941 a nezávisle na sobě pojem integrální v polovině dvacátého století používali ještě další dva myslitelé, Šrí Aurobindo v knihách The Life Divine (Božský život) z roku 1942 a Practical Guide To Integral Yoga (Praktický průvodce integrální jógou) z roku 1959 a Jean Gebser v knize The Ever-Present Origin (Všudypřítomný počátek) z roku 1949.[2]

V roce 2000 podal základní charakteristiku integrální kultury americký sociolog Paul H. Ray[3]. Ray provedl během třinácti let výzkumy týkající se více než 100 000 obyvatel USA.[4] Ve výzkumech pro společnost American LIVES, Inc se zabýval výzkumem životních stylů, zájmů, hodnot, očekávání a symbolů v americké společnosti. Tyto výzkumy, které zahrnovaly například zkoumání dopadů hodnot na spotřební chování Američanů a jejich vztah penězům, zdraví, politickým názorům, preferenci médií či míry altruismu, Raye přivedly k objevu společenské vrstvy, pro kterou našel název kulturně kreativní (ang. Cultural Creatives),[5] vrstvy, jež má ztělesňovat nově vznikající integrální kulturu.

Dle definice Paula Raye integrální kultura vychází zčásti z esoterických spirituálních hnutí, která mají původ v renesanci a pokračují nepřerušovaně až dodnes v nově vzniklých náboženstvích i v transcendentálním hnutí první poloviny 19. století. Její kořeny lze najít rovněž u různých myslitelů 20. století, a od 60. let v hnutí New Age, v humanistické a transpersonální psychologii, v ekologickém hnutí a rovněž ve feministickém hnutí. Za podstatnou charakteristiku všech těchto hnutí lze považovat odmítání hlavních prvků moderního pojetí světa a hledání alternativních cest.[6] Obecně je možné říci, že integrální kultura se zaměřuje na vše, co bylo modernismem roztříštěno, to jest na dosažení osobní celistvosti a autenticity, na začleňování se do komunity i na spojení s ostatními po celém světě, na spojení s přírodou, na propojování ekologie a ekonomie, i na syntézu různých názorů a tradic, včetně filosofií Východu a Západu.[7]

Samotné členy integrální kultury, kulturně kreativní, Ray rozlišuje na dvě základní skupiny. Do první skupiny, jež představuje jádro kulturně kreativní subkultury (10,6 % populace, tj. v USA 20 milionů osob), patří lidé pocházejí většinou z vyšší střední společenské vrstvy, kteří uznávající hodnoty zaměřené na rozvoj osobnosti a spiritualitu, i ty „zelené“ a jako myslitelé a tvůrci představují předvoj. Příslušníci druhé skupiny (13 % populace, tj. v USA 24 milionů lidí) patří většinou do střední společenské vrstvy a vyznávají hodnoty zaměřené hlavně na životní prostředí a na sociální záležitosti, a to z více světského úhlu pohledu. O spiritualitu, psychologii a osobnostně zaměřené hodnoty se zajímají jen průměrně a dle Raye se zdá, že přijímají podněty od první skupiny.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ZEMÁNEK, Jiří (ed.), Lara MALLIEN (ed.) a Johannes HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora. Praha: DharmaGaia, 2008, 415 s. Nová éra. ISBN 978-80-86685-85-4, s. 11.
  2. ↑ ZEMÁNEK, Jiří (ed.), Lara MALLIEN (ed.) a Johannes HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora. Praha: DharmaGaia, 2008, 415 s. Nová éra. ISBN 978-80-86685-85-4, s. 336.
  3. ↑ Bloomberg: Paul H. Ray, PhD.
  4. ↑ World business: Paul H. Ray, PhD.
  5. ↑ Paul Ray. The Institute of Noetic Sciences [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z: http://noetic.org/directory/person/paul-ray Archivováno 19. 4. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora, s. 327.
  7. ↑ HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora, s. 337.
  8. ↑ HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora, s. 328.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RAY, Paul H a Sherry Ruth ANDERSON. The cultural creatives: how 50 million people are changing the world. New York: Three rivers press, 2000. ISBN 0-609-80845-1.
  • ZEMÁNEK, Jiří (ed.), Lara MALLIEN (ed.) a Johannes HEIMRATH (ed.). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora. Praha: DharmaGaia, 2008, 415 s. Nová éra. ISBN 978-80-86685-85-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Integrální_kultura&oldid=18638940“