Hyacintovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox hyacintovité

hyacint východní (Hyacinthus orientalis)
hyacint východní (Hyacinthus orientalis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: chřestovité (Asparagaceae)
Rody vyskytující se v ČR

Hyacintovité (Hyacinthaceae Batsch) je bývalá čeleď jednoděložných rostlin z řádu chřestotvaré (Asparagales). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do řádu liliotvaré (Liliales), popř. její zástupce do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Podle systému APG III už není čeleď uznávána a zástupci jsou řazeni v rámci podčeledi Scilloideae do čeledi chřestovité v širším pojetí (Asparagaceae s.l.).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se zpravidla o vytrvalé pozemní byliny, převážně s cibulemi, jen vzácně s oddenky. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavními, vzácně i s jednopohlavními květy. Listy jsou zpravidla nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji spirálně, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, vzácněji až vejčité, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla v hroznech, klasech nebo hlávkách. Listen ve tvaru toulce pod květenstvím chybí, na bázi stopky květů jsou většinou listeny, alespoň u dolních květů v květenství. Květy jsou většinou pravidelné. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), okvětní lístky jsou zpravidla srostlé a vytvářejí okvětní trubku, vzácněji jsou volné, jsou různých barev. Tyčinek je zpravidla 6, ve 2 přeslenech, zpravidla 3+3, vzácně jsou jen 3 (vnější 3 tyčinky jsou pak přeměněny na staminodia), volné navzájem, ale někdy mohou být srostlé s okvětní trubkou. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizna je 1 nebo 3, semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, převážně tobolka.

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 41-70 rodů a asi 770-1000 druhů, které jsou rozšířeny v Evropě, Asii, Africe a málo i v Jižní Americe.[1]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Albuca, Alrawia, Amphisiphon, Androsiphon, Barnardia, Battandiera, Bellevalia, Brimeura, Bowiea, Camassia, Chionodoxa, Chlorogalum, Daubenya, Dipcadi, Drimia, Drimiopsis, Eucomis, Fortunatia, Galtonia, Hyacynthella, Hyacynthoides (= Endymion), Hyacinthus, Lachenalia, Ledebouria, Leopoldia, Litanthus, Massonia, Muscari, Muscarimia, Neobakeria, Neopatersonia, Ornithogalum, Periboea, Polyxena, Pseudogaltonia, Puschkinia, Resnova, Rhadamanthus, Rhodocodon, Schizobasis, Schizocarphus, Schoenolirion, Scilla, Tenicroa, Thuranthos, Urginea, Veltheimia, Whiteheadia.

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR rostou a jsou původní zástupci 3 rodů (v případě vymezení dalších užších rodů to však může být až 7 rodů), zástupci 2 dalších rodů jsou pěstované jako okrasné rostliny. Z rodu ladoňka (Scilla) to je komplex ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia agg.), v ČR rozlišovány 3 drobné druhy. Další druhy, např. ladoňka sibiřská (Scilla sibirica) je hojně pěstovaná a zplaňující okrasná rostlina. Ladoňka zářící neboli ladoňička bělomodrá (Scilla lucilliae, syn. Chionodoxa lucilliae) je pěstovaná okrasná rostlina, někdy řazená do samostatného rodu ladonička (Chionodoxa Boiss.). Z rodu snědek (Ornithogalum) roste v ČR 6 druhů, + 1 jen zplanělý. Někdy jsou vymezovány samostatné rody snědovka (Loncomelos Rafin.) a snědovec (Honorius S. F. Grey). Z rodu modřenec (Muscari) v ČR rostou 4 druhy + 1 další jen pěstovaný a zplaňující, někdy je vyčleňován samostatný rod modravec (Leopoldia Parl.), v ČR do něj patří 2 druhy. Puškinie ladoňkovitá (Puschkinia scilloides) a hyacint východní (Hyacinthus orientalis) jsou často pěstované okrasné rostliny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.mobot.org/MOBOT/Research/APweb/orders/asparagalesweb.htm#Hyacinthaceae

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena ČR: 8 nebo 9 díl, vyjde snad v příštích letech.

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]