Hnojení na list
Hnojení na list je způsob mimokořenové výživy rostlin. Využívá se především k doplňkové výživě.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Primární funkcí listů je asimilace, ale mimo ni mohou sloužit i k příjmu živin, které se dovnitř dostávají průduchy. Pomocí radioaktivních prvků bylo zjištěno, že se mohou do listu přes průduchy dostat již za 10 sekund.[1]
Pro optimální příjem živin je potřebná vhodná teplota a vlhkost. Při nízké vlkhosti totiž roztok příliš rychle zasychá a přestává do rostliny pronikat. Po jejich rozpuštění (například rosou) ale může příjem pokračovat.[1] Vysoké teploty jsou nevhodné z důvodu rychlého odparu a rizika popálení rostliny.
Výhody a nevýhody [editovat]
Hlavní výhoda spočívá v rychlém dodání živin a doplňkové výživě v období vegetace, kdy není možné použít typy hnojiv, které vyžadují zapracování do půdy (prášková hnojiva, rašelina, chlévský hnůj a podobně) nebo aplikaci mimo vegetační dobu (dusíkaté vápno). Další výhodou je možnost kombinace s přípravky na ochranu rostlin (pokud výrobce neuvádí jinak).
Nevýhodou je omezený příjem živin touto cestou (nemůže plně nahradit příjem kořeny) a závislost aplikace na teplotě a vlhkosti.
Aplikace [editovat]
Hnojení na list se provádí výhradně během vegetace, tedy v období, kdy mají rostliny listy. Nejvhodnější je aplikace před deštěm.[2] Používá se roztoků hnojiv, které jsou pro tuto metodu přímo určené, je však možné pracovat i s výluhy některých granulátů případně rozpuštěnými krystalickými přípravky. Pokud výrobce neuvádí jinak, doporučuje se koncentrace 2-5× nižší než jaká je určena pro hnojivou zálivku (příjem kořeny). Po zaschnutí je možné provést postřik čistou vodou, která zbytky spláchne z listů.[2]
Používá se pro zemědělské plodiny, zeleninu, ovoce (včetně ovocných stromů). Vhodné je i pro balkonové rostliny (například muškáty) a pokojové rostliny v případě, že snášejí vodu na listech.
Vhodná a nevhodná hnojiva [editovat]
Pro hnojení na list jsou přímo určené:
V případě granulovaných (či práškových) hnojiv je možné použít výluhy, doporučovaná jsou:
- jednoduchá hnojiva (ledky, superfosfát, síran draselný, reformkali)[2]
- kombinovaná hnojiva (Cererit, Hortus, citramfoska)[2]
Nevhodná jsou draselná hnojiva s vysokým obsahem chlóru (kainit, 40 % draselná sůl).[2]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d GUSTÁV, Čejka. Radíme zahrádkářům. Ostrava : Profil, 1985. 638 s. ISBN 64-163-85. Kapitola Přijímání živin listy, s. 63-64, 84.
- ↑ a b c d e f ŠROT, Radoslav. 1000 dobrých rad zahrádkářům. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1972. 530 s. ISBN 07-045-72. Kapitola 115 Co je to hnojení na list, s. 70, 73.
