Heinrich Gärtner (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alpská krajina s vodopádem

Heinrich Gärtner, křtěný Heinrich Friedrich Johann Starck, (* 22. února 1828, Ballin19. února 1909, Drážďany) byl německý malíř období romantismu a realismu, především krajinář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vsi Lindetal v Meklenbursku, dětství prožil v tamním rezidenčním městě Neustrelitz. Základům kresby a rytectví ho naučil rytec Ferdinand Ruscheweyh nebo jeho bratr, učitel kreslení a malíř dekorací Wilhelm Ruscheweyh. Po studijní cestě do Říma z roku 1832 se vrátil domů. Roku 1845 odjel do Berlína ke studiu krajinomalby do ateliéru Wilhelma Schirmera. Dále se vzdělával v Drážďanech u Ludwiga Richtera a opět v Římě, kde jej prof. Cornelius vedl ke studiu malby starých mistrů. Pracoval po celý život intenzivně na malbách velkých formátů. Zemřel v roce 1909 v Městském léčebném a ošetřovatelském ústavu v Drážďanech a byl pohřben na starém Anenském hřbitově[1].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Usiloval o spojení klasického pojetí krajinomalby (kompozice ve třech plánech: popředí, prostředí, pozadí) s živou barevností, ale nepřesáhl dobové konvence a tradici své generace. Nedosáhl kvalit plenérového pojetí impresionistů. V interiérech pracoval staromistrovsky dokonale technikami al fresco, al secco, enkaustikou i olejomalbou (obrazy vsazené do nástěnných rámů). Jeho dílo v Německu utrpělo zejména při bombardování budov za druhé světové války. Zakázky pro Vojtěcha Lannu mladšího tím byly povýšeny mezi jeho nejvýznamnější nástěnné malby.

Raná díla tvoří cykly krajinomaleb s figurální stafáží pro domy bohatých podnikatelů:

Pokračoval veřejnými zakázkami, vyšel vítězně ze soutěží:

  • nástěnné malby v novém Dvorském divadle v Drážďanech
  • výzdoba sochařské haly muzea v Lipsku (enkaustika, dokončeno v roce 1879)
  • tři krajinomalby na schodišti Zemědělského muzea v Berlíně, (1883–1885)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Totenschau. In: Dresdner Geschichtsblätter, Nr. 4, 1909, S.68.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]