Geoffroy II. z Anjou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Fulko Nerra
matka Hildegarda
I. manželka Anežka Burgundská
II. manželka Gréta
III. manželka Adéla
III. manželka Adelaida

Geoffroy II. z Anjou (francouzsky Geoffroy Martel; 14. října 100616. listopadu 1060) byl hrabě z Anjou, Tours a Vendôme. Současníci jej pro jeho vojenské schopnosti a ustavičné válčení s okolím nazývali Kladivo.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Francie roku 1030

Byl jediným synem Fulka Nerry a ještě za jeho života se stal rytířem. Válčil téměř se všemi sousedy a ve sporu o hrabství Anjou vedl válku i proti vlastnímu otci.

Válčil i nadále, tentokrát i proti vlastnímu otci, přičemž spáchal mnoho špatných činů, kterých později hořce litoval...
— synovec Fulko[1]

Roku 1030 se oženil s Anežkou, vdovou po akvitánském vévodovi Vilémovi a mnoho let úspěšně zasahoval do akvitánských záležitostí. Vilém VI. Akvitánský dokonce strávil celé tři roky v anjouovském vězení.

Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země konečně zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností. Roku 1048 Geoffroi zajal Gervasia, biskupa z Le Mans, Theobaldova straníka a držel jej do roku 1051 ve vězení.

Přízeň krále Jindřicha se po čase od bojovného hraběte odklonila a roku 1049 jej král společně s Theobaldem z Blois a Vilémem Normandským vojensky napadl. Roku 1052 se oba muži opět smířili a opakovaně společně napadli v letech 1054 a 1057 Normandii.

... pro všechny ty války a schopnosti, které v nich prokázal, byl po právu nazýván Kladivem jako ten, kdo pobije nepřátele...
— synovec Fulko IV. z Anjou[2]

Geoffroy zemřel v listopadu 1060 bez potomků, i když se hlavně ke konci života horečně snažil o zplození dědice a zapudil kvůli své touze hned čtyři manželky.[3] Smrt jej zastihla v mnišském rouše[2] v klášteře sv. Mikuláše, poté, co svá panství předal synovci Geoffroyovi, svému jmenovci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HASKINS, Charles Homer. Normani v evropských dějinách. Jihlava : H+H, 2008. ISBN 978-80-7319-071-2. S. 71.  
  2. a b Normani, str. 71
  3. DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha : Garamond, 2003. 238 s. Dále jen Rytíř, žena a kněz. ISBN 80-86379-44-2. S. 77-78.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]