Epileptochirurgie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Epileptochirurgie je podobor neurochirurgie, který je zaměřen na léčbu epilepsie. Jinými slovy se dá také označit za chirurgické řešení epilepsie.

Indikace[editovat | editovat zdroj]

Neurochirurgické výkony kvůli epilepsii se provádějí především v tom případě, že vlastní epilepsie je způsobena organickou ložiskovou příčinou, tedy např. nádorem mozku nebo cévní malformací. V tomto případě se hovoří o sekundárních epileptických syndromech. V těchto případech je neurochirurgický výkon jednoznačně indikován, podle rozsahu se určuje, zda je postačující (ev. zda je vůbec možné) řešení vlastní vyvolávající léze, nebo zda je nutné výkon rozšířit.

Primární (idiopatická) epilepsie vzniká tehdy, je-li někde v mozku skupina neuronů generujících patologické rytmické výboje. Tato forma epilepsie se řeší primárně farmakologicky, ale zhruba pětina nemocných na farmakologickou terapii nereaguje dostatečně nebo trpí závažnými nežádoucími účinky terapie. U těchto nemocných se obvykle pátrá po lokalizaci místa vzniku patologických výbojů, tzv. epileptogenním ložisku, a v případě, že lze takové ložisko odstranit a je naděje, že nemocnému tento výkon pomůže, navrhne se neurochirurgický výkon.

Lokalizace epileptogenního ložiska[editovat | editovat zdroj]

K lokalizaci epileptogenního ložiska se používá celá řada zobrazovacích metod. Patří mezi ně především metody:

  • EEG
    • klasické skalpové EEG postačuje k dostatečné předoperační lokalizaci ložiska, je-li lokalizováno mozkové kůře spánkového laloku
    • invazivní EEG je nutné použít, je-li ložisko lokalizováno mimo kůru spánkového laloku
    • video-EEG monitorování záchvatových projevů - současný záznam EEG a obrazového záznamu záchvatu
  • radiodiagnostické metody
  • zobrazovací metody nukleární medicíny


Provedení[editovat | editovat zdroj]

Základním postupem v terapii sekundárních epileptických syndromů je prosté odstranění vyvolávající organické léze. Toto řešení však v případě, že jde o chronické léze, nedostatečné k dosažení dlouhodobé remise.

V případě, že jde o primární epilepsii, je k dispozici celá škála různě rozsáhlých resekcí odpovídajícím rozsahu a závažnosti postižení. V případě lokalizace ve spánkovém laloku se používají metody sahající svým rozsahem od odstranění jen malé části spánkového laloku (tzv. selektivní amygdalohippokampektomie) až po odstranění prakticky celého spánkového laloku. V případě lokalizace epileptogenního ložiska mimo spánkový lalok se používají rozsáhlé resekce části mozkové kůry od lokalizovaných (topektomie) až po poměrně rozsáhlé odstranění mozkové kůry (dekortikace), někdy je nutné odstranění celého mozkového laloku nebo dokonce laloků (multilobektomie).

V případě, že je epileptogenním ložiskem prakticky celá jedna hemisféra, jsou indikovány rozsáhlé výkony, které tuto hemisféru přerušením většiny mozkových drah funkčně oddělí od zbývající zdravé mozkové tkáně.

Tzv. paliativní výkony jsou takové neurochirurgické zákroky, které sice nevedou k odstranění epilepsie, ale zlepšují kvalitu života nemocného obvykle tím, že zamezují alespoň rychlému šíření záchvatu po mozku nemocného a tak nemocného chrání např. před náhlými pády a následnými úrazy. Klasickou metodou je kallosotomie - protětí corpus callosum (svalku mozkového), tedy spojení obou hemisfér.

Unikátní paliativní metodou v terapii chronické epilepsie je vagová stimulace, tedy implantace elektrického stimulátoru nervus vagus (bloudivý nerv).

U specifické lokalizace epileptogenního ložiska, tzv. temporální limbické epilepsie, se experimentálně zkouší aplikace radiochirurgie - Leksellův gama nůž.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]