Endolymfa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schématický řez hlemýžděm. Nazelenalá oblast uprostřed (tzv. scala media) je vyplněna endolymfou a je fyzicky oddělena membránami od oblastí vyplněných perilymfou (modře). Mimo to se endolymfa nachází i v ostatních strukturách vnitřního ucha

Endolymfa je tekutina přítomná uvnitř blanitého labyrintu vnitřního ucha obratlovců. Zevnitř tak omývá různé dutiny uvnitř váčků a trubic vnitřního ucha.[1] Je dramaticky odlišná od jakékoliv tělní tekutiny v těle.[2] Z chemického hlediska (iontovým složením) se spíše podobá cytoplazmě – obsahuje vysoké koncentrace draselných iontů a velmi nízké množství sodných iontů; liší se však vysokým obsahem vápenatých iontů (0,3–0,6 mmol/L). Výjimku představuje endolymfa ryb, která obsahuje vysoké koncentrace sodných iontů (110–140 mmol/L ve srovnání s 3–40 mmol/L u savců).[3] Je zajímavé, že rovněž tekutina, která omývá sluchový orgán některých bezobratlých (např. dvoukřídlého hmyzu), se nazývá „endolymfa“ – a má dokonce podobné chemické složení.[4]

Lidská endolymfa je produkována v oblasti tzv. stria vascularis, bohatě prokrveném místě hlemýždě.[5][6] Díky vysokému obsahu draslíku je vůči perilymfě pozitivně nabitá (potenciál cca +80 mV).[6] Endolymfa má podle R. Jelínka převážně homeostatickou roli (udržuje rovnováhu),[5] nicméně jiné učebnice uvádí, že endolymfa funguje zcela obdobně jako perilymfa, tedy převádí v hlemýždi zvukové vlny a dále např. v polokruhovitých kanálcích dráždí receptory statoakustického aparátu.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, Smysly [online]. . Dostupné online.  
  2. General Structure And Development Of The External Ear, Middle Ear And Inner Ear [online]. University of Wisconsin - Madison. Dostupné online.  
  3. PAYAN, P.; KOSSMANN, H.; WATRIN, A., et al. Ionic composition of endolymph in teleosts: origin and importance of endolymph alkalinity. J Exp Biol.. 1997, roč. 200, čís. Pt 13, s. 1905-12. Dostupné online. ISSN 0022-0949.  
  4. FRITZSCH, B.; BEISEL, K. W.. Evolution and development of the vertebrate ear. Brain Res Bull.. 2001, roč. 55, čís. 6, s. 711-21. Dostupné online. ISSN 0361-9230.  
  5. a b Richard Jelínek, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.  
  6. a b c GUYTON, Arthur C; HALL, John E. Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.] : Elsevier, 2006. (11) ISBN 978-0-7216-0240-0.