Divočina Glacier Peak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Glacier Peak Wilderness
IUCN kategorie Ib (Divočina)
Lymanovo jezero
Lymanovo jezero
Glacier Peak Wilderness
Red pog.png
Glacier Peak Wilderness
Umístění Washington okresy Chelan, Snohomish a Skagit, nejbližší město: Seattle, Washington
Souřadnice 48°6′45″ s. š., 121°6′50″ z. d.
Rozloha 2 315 km2
Založeno 1964
Správa US Forest Service

Divočina Glacier Peak byla vytvořena Správou lesů Spojených států amerických roku 1960 díky úsilí konzervační rady Severních Kaskád, čtyři roky před uzákoněním divočin Kongresem. Nachází se v okresech Chelan, Snohomish a Skagit v americkém státě Washington a má rozlohu 2 310 km². Je 56 kilometrů dlouhá a 32 kilometrů široká, leží v pohoří Severní Kaskády a v národních lesích Mount Baker-Snoqualmie a Wenatchee. Vyznačuje se hustě zalesněnými údolími vodních toků, která jsou navíc ostře vyřezaná a nachází se pod ledovci pokrytými vrcholky hor.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Lesní vegetace se zde skládá ze druhů jedlí, douglasek, jedlovců a zeravů, na východních svazích jsou hojné také smíšené lesy borovic a douglasek. Prostředí obývají různá zvířata, mezi něž patří jelen, wapiti, medvěd baribal, kamzík bělák, puma americká, kuna a rys. Obvyklá jsou také menší zvířata, jako např. hraboš pensylvánský. V divočině byl také spatřen poslední potvrzený medvěd grizzly na americkém území Severních Kaskád. Vysokohorská jezera nabízí rybářům hojné počty ryb, ale pouze v měsících, kdy nejsou zaledněna. Hlavním druhem ryby je zde Oncorhynchus clarkii.

Přístup[editovat | editovat zdroj]

K hoře Glacier Peak nevedou žádné silnice, takže návštěvníci musí ujít několik desítek kilometrů skrz těžký terén, aby se dostali k jejímu úpatí. Turisté ze západu mohou k cestě využít údolí řeky White Chuck nebo řeky Suiattle, z východu pak vede cestu buď od západu jezera Chelan, nebo údolím Bílé řeky, popřípadě řeky Chiwawa.

Podmínky na cestě[editovat | editovat zdroj]

Po většinu let je divočina i v květnu pokryta až šesti sty centimetry sněhu. Obvykle sníh na většině stezek a v průsmycích mizí v polovině srpna. I v půlce léta zde může sněžit nebo padat studený déšť.

Povodňové poškození[editovat | editovat zdroj]

20. října 2003 zde byla rekordní povodeň poté, co napadlo 250 mm deště. Teplý déšť roztál sníh a led, čímž vtlačil velké množství vody, ale také stromů a sutin do řek. Po proudu od postižených míst byly poničeny cesty, stezky, mosty i tábořiště. Hodně postižená byla také kontinentální turistická stezka Pacific Crest Trail. Osm mostů, jeden brod a až 50 kilometrů stezky pod horou bylo zničeno. Nyní zde nejsou žádné, nebo pouze velice malé, důkazy o někdejší existenci těchto mostů. Největšími dvěma ztrátami bylo odplavení mostů přes horní tok řeky White Chuck a řeku Suiattle, jelikož i v těch nejlepších podmínkách se zde jedná o velice nebezpečné brody. Navíc pět hlavních přístupových stezek k Pacific Crest Trail, mezi které patří North Fork Skykomish Trail a White Chuck Trail, byly různě poškozeny. Příval bahna také úplně zničil a pohřbil termální prameny Kennedy Hot Springs.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Glacier Peak Wilderness na anglické Wikipedii.