Disilyn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Disilyn
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdisilyn
Sumární vzorecSi2H2
Identifikace
Registrační číslo CAS36835-58-2
PubChem71420045
SMILES[SiH]#[SiH]
InChI1S/H2Si2/c1-2/h1-2H
Vlastnosti
Molární hmotnost58,187 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Disilyn je anorganická sloučenina se vzorcem Si2H2, obsahující trojnou vazbu mezi atomy křemíku. Jako disilyny se označují i jeho deriváty, kde jsou atomy vodíku nahrazeny organickými funkčními skupinami. Disilyn a jeho organické deriváty jsou křemíkovými analogy alkynů.

Označení silyn má dva významy; může odpovídat sloučeninám obsahujícím trojné vazby Si-Si,[1] nebo sloučeninám s trojnými vazbami Si–C,[2] podobně jako u silenů, kam se obvykle řadí sloučeniny obsahující dvojné vazby Si–C.[3] Označení polysilyny lze použít pro polymery (SiH)n i pro substituované deriváty.[1]

Substituované disilyny[editovat | editovat zdroj]

Struktura prvního popsaného disilynu

Prvním disilynem, který byl izolován a prozkoumán rentgenovou krystalografií, se stala v roce 2004 smaragdově zelená krystalická látka[4] se vzorcem , kde = HC(SiMe3)2 a = HCMe2. Připravit se dá redukcí tetrabromovaného prekurzoru grafitem draselným (KC8). Je citlivá na vzduch a vlhkost, ale při jejich nepřítomnosti stálá za teplot do 128 °C.

Geometrie atomů středového čtyřkřemíkového řetězce se liší od odpovídajících uhlíkatých molekul. Substituované alkyny jsou lineární, s vazebnými úhly na koncích trojných vazeb 180°, tak u křemíkatých řetězců činí velikosti příslušných úhlů 137°. Čtyři atomy křemíku leží ve stejné rovině, první a čtvrtý jsou vzájemně v poloze trans. Délka centrální trojné vazby je 206 pm, což je přibližně o 4 % méně, než u běžných dvojných (214 pm) a jednoduchých vazeb Si–Si (237 pm). Zbarvení sloučeniny se připisuje elektronovým přechodům mezi orbitaly π a π*.

Vypočítaný řád vazby činí 2,6. Jiné skupiny zjistily, že se vazby účastní pouze dva elektronové páry, zatímco třetí se nachází v nevazebném orbitalu.[5][6][7]

Reakcí této sloučeniny s fenylacetylenem vznikl derivát 1,2-disilabenzenu.[8] Získány byly i jiné podobné sloučeniny[9] s hexasila-3-ynovými řetězci:

(R3Si)2MeSi−Si≡Si−SiMe(SiR3)2
Me = methyl, R = terc-butyl

Délka trojné vazby Si–Si v této sloučenině má podle výpočtů hodnotu 207 pm.

Analogy u těžších prvků 14. skupiny[editovat | editovat zdroj]

Sloučeniny s trojnými vazbami jsou známy i od těžších prvků 14. skupiny olova,[10] cínu[11] a germania.[12] Jádra těchto sloučenin mají podobně vychýlené vazebné úhly jako disilyny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Disilyne na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
  2. ↑ Miriam Karni; Yitzhak Apeloig. The quest for a stable silyne, RSi ≡ CR′. The effect of bulky substituents. Silicon Chemistry. 2002, s. 59–65. DOI 10.1023/A:1016091614005. 
  3. ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) 
  4. ↑ Akira Sekiguchi; Rei Kinjo; Masaaki Ichinohe. A Stable Compound Containing a Silicon-Silicon Triple Bond. Science. 2004, s. 1755–1757. DOI 10.1126/science.1102209. PMID 15375262. Bibcode 2004Sci...305.1755S. 
  5. ↑ Carlo A. Pignedoli; Alessandro Curioni; Andreoni Wanda. Disproving a Silicon Analog of an Alkyne with the Aid of Topological Analyses of the Electronic Structure and Ab Initio Molecular Dynamics Calculations. ChemPhysChem. 2005, s. 1795–1799. DOI 10.1002/cphc.200500064. PMID 16144004. 
  6. ↑ Frenking Gernot; Andreas Krapp; Shigeru Nagase; Nozomi Takagi; Akira Sekiguchi. Comment on Disproving a Silicon Analog of an Alkyne with the Aid of Topological Analyses of the Electronic Structure and Ab Initio Molecular Dynamics Calculations. ChemPhysChem. 2006, s. 799–800. DOI 10.1002/cphc.200500689. PMID 16596606. 
  7. ↑ Carlo A. Pignedoli; Alessandro Curioni; Wanda Andreoni. Reply to Comment on Disproving a Silicon Analog of an Alkyne with the Aid of Topological Analyses of the Electronic Structure and Ab Initio Molecular Dynamics Calculations. ChemPhysChem. 2006, s. 801–802. DOI 10.1002/cphc.200600025. 
  8. ↑ Rei Kinjo; Masaaki Ichinohe; Akira Sekiguchi; Nozomi Takagi; Michinori Sumimoto; Shigeru Nagase. Reactivity of a Disilyne RSi≡SiR (R = SiiPr[CH(SiMe3)2]2) toward π-Bonds: Stereospecific Addition and a New Route to an Isolable 1,2-Disilabenzene. Journal of the American Chemical Society. 2007, s. 7766–7767. DOI 10.1021/ja072759h. PMID 17542592. 
  9. ↑ Nils Wiberg; Sham Kumar Vasisht; Gerd Fischer; Peter Mayer. Disilynes. III [1] A Relatively Stable Disilyne RSiSiR (R = SiMe(SitBu3)2). Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2004, s. 1823–1828. DOI 10.1002/zaac.200400177. 
  10. ↑ L. Pu; B. Twamley; P. P. Power. Synthesis and Characterization of 2,6-Trip2H3C6PbPbC6H3-2,6-Trip2 (Trip = C6H2-2,4,6-i-Pr3): A Stable Heavier Group 14 Element Analogue of an Alkyne. Journal of the American Chemical Society. 2000, s. 3524–3525. Dostupné online. DOI 10.1021/ja993346m. 
  11. ↑ A. D. Phillips; R. J. Wright; M. Wright; P. P. Power. Synthesis and Characterization of 2,6-Dipp2-H3C6SnSnC6H3-2,6-Dipp2 (Dipp = C6H3-2,6-Pri2): A Tin Analogue of an Alkyne. Journal of the American Chemical Society. 2002, s. 5930–5931. DOI 10.1021/ja0257164. PMID 12022812. 
  12. ↑ Matthias Stender; Andrew D. Phillips; Robert J. Wright; Philip P. Power. Synthesis and Characterization of a Digermanium Analogue of an Alkyne. Angewandte Chemie International Edition. 2002, s. 1785–1787. DOI 10.1002/1521-3757(20020517)114:10<1863::AID-ANGE1863>3.0.CO;2-I. PMID 19750717. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Disilyn&oldid=23838045“