Derogace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Derogace je právní pojem s významem zrušení právního předpisu nebo jeho části v důsledku[zdroj?] nové právní úpravy. Právní předpisy mohou být rušeny buď explicitně („zrušuje se zákon č. 12/1980 Sb.“), implicitně („zrušují se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“) nebo nepřímo tím, že nový předpis použití předpisu dosavadního vyloučí (v tomto smyslu se někdy hovoří o abrogaci).

V zájmu právní jistoty by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá právní norma je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém Nejvyšším správním soudu, který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení kompetenčních sporů).

Derogační klauzule je ustanovení právního předpisu, které ruší právní normy. Příkladem derogační klauzule může být ustanovení nového zákona, kterým se ruší předchozí zákony dosud upravující dotčenou oblast. Zpravidla je umístěno na konci nového zákona.

Klasické římské právo rozlišovalo:[1]

  • abrogaci - jí se rozumělo úplné zrušení právního předpisu
  • derogaci - jí se rozumělo částečné zrušení právního předpisu (tj. jeho novela).

Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: Pak abrogace bude úplné, absolutní zrušení („smrt“ normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu („spánek normy“) - např. zvláštní norma „ruší“ obecnou - ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva, Panorama 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]