Demokratický deficit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem demokratický deficit označuje nedostatečnou míru demokracie – nejen v totalitních režimech nebo státech s ještě nedostatečně vyvinutou demokracií, ale i v mezinárodních organizacích, do kterých jsou zástupci jednotlivých členů pouze jmenováni vládou nebo parlamentem členských zemí a/nebo v nich nemají dostatečné pravomoci.

Podle toho, kdo tento pojem používá, se jedná buď o nedostatek demokratických práv volených nebo jmenovaných, reprezentantů nebo jednotlivců (z hlediska zastánců tzv. přímé demokracie).

Demokratický deficit v Evropské unii[editovat | editovat zdroj]

Demokratický deficit se stal evropským pojmem v rámci Laekenské deklarace, která určila cíle Konventu. Jedním z hlavních cílů bylo zvýšit legitimitu Evropské unie, odstranit demokratický deficit. Podle kritiků výsledků i podmínek práce Konventu se tento záměr nezdařil.

Demokratický deficit je pojem odvolávající se na názor, že Evropská unie je v důsledku složitých metod rozhodování, které používá, vzdálena běžnému občanovi a postrádá tak nutnou demokratičnost. Mezi občany převládá názor, že institucionálnímu schématu Společenství dominuje instituce, která kombinuje legislativní a exekutivní formy vlády (Rada), a instituce, která postrádá demokratickou legitimitu (Komise – přestože jsou její členové jmenováni vládami členských států a musí být ve funkci potvrzeni Evropským parlamentem a přestože je Komise kolektivně zodpovědná Parlamentu).

Během roku 2000 došlo k zahájení dvojí širší iniciativy, jejímž cílem bylo přiblížení Evropy jejím občanům. Za prvé, po zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 začala rozsáhlá veřejná debata o budoucnosti Unie, a za druhé bylo Evropskou radou na jejím zasedání v Laekenu rozhodnuto svolat Evropský konvent, který měl mimo jiné prozkoumat různé aspekty demokratické legitimity Unie a jejích institucí. Výsledkem činnosti Konventu se stalo předložení návrhu Smlouvy o založení Ústavy pro Evropu, na jehož konečném znění se shodli nejvyšší představitelé členských států v červnu 2004. Při ratifikačním procesu dostávají velký prostor občané, kteří o osudech ústavní smlouvy v několika státech rozhodují v referendu.

Evropské orgány[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv bylo jedním z cílů i Lisabonské smlouvy zmírnit demokratický deficit, problémy přetrvávají, neboť jsou přirozeně zakotveny v základních principech fungování Evropské unie.

Hlavním problémem je povaha institucí, kde je rozhodováno o legislativě – rozhodovací orgány jsou vesměs exekutivní. Lisabonská smlouva uvádí, že Unie je založena na zastupitelské demokracii. Komise je však orgánem jmenovaným a Rada se skládá z členů vlád členských států. Jediný orgán, jenž by bylo možno označit za demokratický v potřebném smyslu, je tedy Evropský parlament. S ním jsou však spojené určité specifické charakteristiky, které jej odlišují od běžných národních parlamentů:

  • chybí zde homogenita (nelze mluvit o něčem, jako je „evropský národ“)
  • je zde větší „vzdálenost“ od lidí (není všeobecné povědomí, co se v EP řeší, lidé se o to příliš nezajímají)

I Evropský parlament je tak svým způsobem odtržen od voličů a lze jej stěží považovat za demokratický orgán ve stejném smyslu, jako je tomu u národních parlamentů. Výše zmíněné nedostatky jsou poměrně významné s přihlédnutím k tomu, že valná část národní legislativy vzniká právě pod přímým či nepřímým vlivem unijních aktů.

Náznaky přímé demokracie[editovat | editovat zdroj]

Snad v reakci na výše zmíněné nedostatky existují instituty, jež se snaží o posílení přímé demokracie v EU. Každý občan má mít právo podílet se na demokratickém životě Unie a rozhodnutí mají být přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům. Prvky přímé demokracie jmenovitě znamenají:

  • možnost občanů a reprezentativních sdružení projevovat a vyměňovat si názory
  • dialog orgánů s reprezentativními sdruženími a občanskou společností
  • vedení konzultací mezi Komisí a dotčenými stranami
  • možnost iniciativy nejméně 1 milionu občanů z podstatného počtu členských států vyzvat Komisi, aby předložila legislativní návrh

Nakolik tyto prvky skutečně omezují demokratický deficit je sporné, neboť samotného přijímání legislativy se nedotýkají. Národní parlamenty jsou o návrzích informovány, ale rozhodování se neúčastní.


Soudí se, že demokratický deficit EU i přes jisté náznaky snahy není možné v dohledné době uspokojivě vyřešit.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]