Condé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Knížata de Condé, princové královské krve, byli větví francouzského panovnického rodu Bourbonů a tedy součástí dynastie Kapetovců.

Zakladatelem rodu se stal Ludvík I. de Bourbon, jeden ze synů vévody Karla IV. z Vendôme a strýc pozdějšího francouzského krále Jindřicha IV.. Své dětství Ludvík strávil na zámku Condé-en-Brie svého strýce, kardinála Ludvíka de Bourbon-Vendôme. Podle tohoto zámku, který po strýcově smrti zdědil, se někdy v letech 1551-7 začal nazývat knížetem de Condé.

V dalších generacích rodu se oddělil rod knížat de Conti a ustálila se titulatura: titul knížete náležel hlavě rodu, jeho následník byl titulován vévodou d'Enghien.

[editovat] Nejvýznamnější členové

Vzhledem ke svému původu byli všichni členové rodu významnými postavami života ve Francii za vlády Bourbonské dynastie, přesto však mezi nimi svými osudy někteří vyčnívají.

• Ludvík I. - zakladatel rodu, ale i vůdce hugenotské strany ve Francii za náboženských válek.

• Ludvík II. - označovaný jako Velký Condé, vojevůdce za Třicetileté války a vítěz bitvy u Rocroi v roce 1643.

• Ludvík Antonín Jindřich - poslední vévoda d'Enghien. Oběť únosu a justiční vraždy z nařízení Napoleona. Byl posledním mužským výhonkem svého rodu a tak po smrti jeho otce v roce 1830 rod vymřel.