Cold reading

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cold reading neboli česky chladné čtení[1] je způsob, kterým astrologové, iluzionisté, jasnovidci, léčitelé, manipulátoři apod. přesvědčují klienta, že znají vše o jeho osobnosti a problémech. Jde o souhrn více technik, jejichž příkladem jsou vhodně pokládané otázky, analýza mluveného projevu, čtení řeči těla, posuzování vzhledu klienta (pohlaví, oblečení, rasy či etnicity atd.), a pomocí nichž dokáže uživatel chladného čtení (pro nejednotnost názvu bude v následujícím textu použit nepřesně jasnovidec, či vykladač) vzbudit u svého protějšku dojem, že o něm ví více, než je ve skutečnosti pravda.

Techniky chladného čtení[editovat | editovat zdroj]

Psycholog Ray Hyman uvádí, že pro úspěšné použití chladného čtení je potřeba dodržet následující třináctero:[2]

  1. Sebejistota vykladače.
  2. Využití aktuálních statistických dat.
  3. Přátelská atmosféra při sezeních.
  4. Kooperace protistrany.
  5. Využití očekávaných propriet (křišťálová koule, tarotové karty apod.)
  6. Předpřipravené obecné fráze.
  7. Všímání si detailů.
  8. Snaha získat od klienta co nejvíce informací.
  9. Vykladač musí umět dobře naslouchat.
  10. Použití dramatických efektů.
  11. Vytváření dojmu, že vykladač ví více, než říká.
  12. Lichocení klientovi.
  13. Říkat klientovi to, co chce slyšet.

Vojtěch Mornstein uvádí, že mnoho lze vyčíst už ze samotného faktu, že se někdo na jasnovidce obrací, neboť tomu tak většinou bývá v určitých životních situacích. Zdůrazňuje, že je třeba určit, co chce klient slyšet a nezapomenout ho pochválit.[1]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Vykladač vychází z premisy, že lidé mají více společného, než odlišného a jejich problémy obvykle mívají stejný původ. Lidé jasnovidce navštěvují obvykle proto, že potřebují někoho, kdo je vyslechne.[2]

Vhodně pokládané otázky[editovat | editovat zdroj]

Jasnovidec má předem připravené fráze, kterými nenápadně z klienta dostává informace o jeho stavu. Klient si neuvědomuje, že informace, které mu vykladač říká, jsou pouze reformulované odpovědi, které mu sám řekl.[2]

Paušální popisy[editovat | editovat zdroj]

Jasnovidec využívá obecně platné paušální popisy, s kterými se lidé rádi ztotožní. Takovými jsou skryté lichotky a věci, které rádi lidé slyší, i když nemusejí být pravdivé. Účinné je, když jasnovidec říká klientovi, to co chce klient slyšet.[2] Jasnovidec tím utvrzuje klienta v jeho přesvědčení a vzbuzuje v něm dojem, že opravdu ví o čem mluví.

Klam osobní validizace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Forerův efekt.

Jak je tomu u věštění obvyklé, klient paušální popisy akceptuje jako individuální charakteristiky. Proto při použití takovýchto hodnocení klienti snadno podlehnou dojmu, že jasnovidec, či jiný uživatel chladného čtení, ví opravdu i to, co by vědět neměl. Úspěšnost osobní validizace je tím úspěšnější, čím víc je vykladač považován za kompetentního, metoda za plausibilní a náročnou (na informace, čas a výpočty) a pokud je klientovi vsugerováno, že jde opravdu o vysoce individualizovaný přístup.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MORNSTEIN, Vojtěch. A přece se netočí: Podvody, léčitelé šarlatáni a šejdířský byznys v kostce. Praha : KLIKA, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87373-31-6. Heslo Cold reading, s. 57-58.  
  2. a b c d e HYMAN, Ray. Cold Reading: How to Convince Strangers That You Know All About Them. The Zetetic (nyní Skeptical Inquirer). 1977, roč. 1, čís. 2, s. 18-37. Dostupné online.