Caspar Isenmann
| Caspar Isenmann | |
|---|---|
 | |
| Narození | asi 1410 Colmar |
| Úmrtí | 18. ledna 1472 (ve věku 61–62 let) Colmar |
| Povolání | malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Caspar Isenmann, též Kaspar Insenmann (* asi 1410, pravděpodobně Colmar – 1484–1490, Colmar) byl významný hornorýnský gotický malíř, učitel Martina Schongauera. Působil jako městský malíř v Colmaru, kde vytvořil oltář pro tamní kostel sv. Martina.
Život[editovat | editovat zdroj]
Datum narození Caspara Isenmana se uvádí obvykle kolem roku 1410. Mohl se vyučit u Hanse Hirtze ve Štrasburku nebo Konrada Witze v Basileji. Jeho dílo svědčí o tom, že byl obeznámen s malbami Rogiera van der Weyden. O jeho životě jsou pouze zmínky v archivech města Colmar a kostele svatého Martina: k roku 1433 doklad o platbě za malbu pro město Colmar od "Caspara, malíře", v roce pak 1436 záznam o přijetí mezi měšťany Colmaru a o třicet let později zápis o platbách za oltář objednaný pro kostel sv. Martina roku 1462 a dodaný mezi lety 1462–1465, včetně zlacení a řezeb.[1] Roku 1461 byl hlavním organizátorem Mystérií při Slavnosti Těla a Krve Páně.
Datum úmrtí se podle různých zdrojů liší – Francouzská národní knihovna uvádí 18. ledna 1472,[2] Museum Unterlinden v Colmaru 1484–1490. Zachoval se jeho dům Colmaru na rue des Marchands 34 z roku 1435, kde je instalována deska s nápisem: "Zum grienen hus, 1435. Ancienne demeure du maître-peintre Caspar Isenmann" (U Zeleného domu, 1435. Bydliště malířského mistra Caspara Isenmanna).[3]
Vyučil se u něj Ludwig Schongauer[4] a patrně i jeho slavnější bratr Martin Schongauer.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Vedle Hanse Hirtze, Josta Hallera a Mistra Stauffenberského oltáře patří Insenmann k nejdůležitějším alsaským gotickým malířům. Jeho styl malby je řazen k mezinárodní gotice, ovlivněné nizozemskou ranou renesancí. Inovace malířského stylu je patrná zejména ve znázornění detailů. V hlavním dochovaném díle, oltářních deskách pro kostel sv. Martina v Colmaru, Isenmann stále používá archaické zlacené pozadí, ale znázorňuje i krajinu a užívá perspektivní zkratku, např. v obrazu Zmrtvýchvstání Krista. Isenmann směřoval k expresionismu, který později rozvinul Grünewald.[5]
Jeho oltář pro kostel sv. Martina v Colmaru se roku 1720 rozpadl a částečně zničil. Dochovalo se z něj sedm desek, které nyní vlastní Museum Unterlinden v Colmaru. Na zadní straně křídel byli vyobrazeni světci (sv. Kateřina, sv. Martin, sv. Barbora, sv. Vavřinec).
Známá díla[editovat | editovat zdroj]
- 1463 Oltář pro kostel sv. Martina v Colmaru, Museum Unterlinden v Colmaru
-
Trimfální příchod Krista do Jeruzaléma, Poslední večeře (detail z Colmarského oltáře) -
Uvěznění Ježíše (detail z Colmarského oltáře) -
Bičování Krista (detail z Colmarského oltáře) -
Trnová koruna (detail z Colmarského oltáře) -
Zmrtvýchvstání Ježíše (detail z Colmarského oltáře), pravá část desky chybí
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972
- Hartmut Biermann: Caspar Isenmann. In: Kindlers Malereilexikon. Kindler, Zürich 1966. Band 3, S. 402–404
- G. Bergstrasser: Caspar Isenmann. Ein Beitrag zur oberrheinischen Malerei des 15. Jahrhunderts. Alsatia Verlag, 1941
