Bubnová brzda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bubnová brzda z nákladního vozidla z konce 60. let
Struktura bubnové brzdy

Bubnová brzda je brzda, u níž brzdové elementy působí na vnitřní povrch válcové plochy tělesa (bubnu) spojeného s brzděnou součástí. Bubnové brzdy používané v motorových vozidlech jsou třecí s vnitřními brzdovými čelistmi. Bubnová brzda se skládá z brzdového bubnu, brzdové čelisti, štítu brzdy, rozpěrného mechanismu a vratných pružin.


Princip činnosti[editovat | editovat zdroj]

Brzdový buben je pevně spojen s rotující brzděnou součástí (u motorových vozidel s nábojem kola). Při brzdění jsou brzdové čelisti přitlačovány rozpěrným ústrojím na vnitřní plochu bubnu a tím vzniká tření, čímž se přeměňuje kinetická energie na energii tepelnou a vytváří se brzdná síla. Přítlačná síla může být vytvořena dvěma způsoby:

  • hydraulicky pomocí rozpěrného válečku (provozní brzda)
  • mechanicky pomocí rozpěrné páky (parkovací a nouzová brzda).
Bubnová brzda - popis

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

  • Simplex
  • Duplex
  • Duo - Duplex

Brzdový buben[editovat | editovat zdroj]

Brzdové bubny se vyrábějí z šedé litiny, ocelolitiny nebo slitiny pevných kovů aby měl vysokou odolnost proti otěru. Bubny musí být tvarově i tepelně stálé a musí dobře odvádět teplo vznikající při brzdění. Brzdné plochy musí být jemně a přesně opracované aby se zajistil co nejlepší styk s brzdnými čelistmi.

Brzdové čelisti[editovat | editovat zdroj]

Brzdové čelisti bývají vyrobeny z ocelového plechu a jsou konstruovány do tvaru půlměsíce s profilem "T" aby se při brzdění nekroutily. Na brzdových čelistech je nalepeno případně přinýtováno brzdové obložení. Brzdové obložení je kompozitní materiál vyráběný práškovou metalurgií z pilin různých kovů a pojidel.

Rozpěrné zařízení[editovat | editovat zdroj]

Rozpěrným zařízením jsou podle konstrukce brzdy jeden nebo dva rozpěrné válečky a čep. Rozpěrný váleček může mít jeden nebo dva pístky. Sešlápnutím brzdového pedálu se tlak kapaliny přenese na plochu pístku, ten se vysune a přitlačí brzdovou čelist k bubnu.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • Celé ústrojí brzdy je umístěno uvnitř bubnu a tak je chráněno proti nepříznivým vlivům nečistot z okolí
  • Oproti kotoučovým brzdám mají brzdy bubnové delší životnost obložení
  • Snadné spojení s parkovací brzdou

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • Při zahřátí vlivem delšího brzdění klesá brzdný účinek. Při přílišném přehřátí může dojít k deformaci brzdového bubnu a nerovnoměrnosti brzdění
  • Náběžná brzdová čelist je třecím momentem přitlačována k bubnu, čímž se stále zvyšuje brzdná síla a při překročení určité hranice může dojít k tzv "zakousnutí" brzdy a vyvolání smyku vozidla.
  • Naopak úběžná čelist je třecím momentem ze záběru vytlačována, čímž se snižuje její brzdná síla a dochází k nerovnoměrnému opotřebení brzdových čelistí.


Bubnová brzda byla používána během 20. století v osobních automobilech, dnes je na ústupu, ale u strojů pracujících v těžkých podmínkách (například zemědělské nebo lesnické stroje) se pro svou odolnost proti nečistotám používají stále.