Brnění
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brnění, též brň, je označení pouze kroužkové zbroje. Ta se vyráběla spojováním miniaturních kovových kroužků. Konce každého kroužku byly spojeny buď nýtováním nebo kováním.Levnější typy kroužkové zbroje byly vyráběny tak, že kroužky byly vysekané z plechu. Příkladem kroužkové zbroje je tzv. Svatováclavská zbroj. Kroužková zbroj se v době své největší slávy skládala z kroužkové košile a nohavic.Kroužková zbroj se používala u lehké pěchoty a jízdy, byla odolná vůči sekům sekery (pohmožděniny byly samozřejmostí) a meče ovšem vůči bodnutí a zásahu šípem byla naprosto nepoužitelná(kroužky se roztáhly a hrot projel mezi nimi).
[editovat] Brnění
s vynálezem plátového brnění (plátové zbroje) se stala kroužková zbroj naprosto zbytečnou. Po vypouklých šíp sjel a vydržely i údery sekyrou a mečem.Ovšem měla mnoho míst kam se dalo mečem zajet pod zbroj a tak se kombinovala s kroužkovou zbrojí.
[editovat] Kroužková zbroj
Kroužková košile byla základní částí brnění. Raně středověká kroužková košile z našich zemí byla značně dlouhá (sahala většinou pod kolena) a zpočátku měla krátký rukáv. Ve 12. století se rukáv prodloužil a koncem 12. století se jeho součástí staly i palcové rukavice. Zato celková délka košile se díky lepší ochraně nohou zkracovala, až se počátkem 13. století ustálila na délce zhruba do půli stehen. S nástupem celoplátové zbroje se kroužková košile jako taková přestala u těžkooděné jízdy používat a našívaly se pouze malé části kroužkového pletiva na prošívanici v místech, která nechránila plátová zbroj.
[editovat] Použitá literatura
- Petr Klučina, Richard Marsina, Andrej Romaňák Vojenské dějiny Československa I.díl Praha: Naše vojsko
