Brkoslav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Brkoslav

Brkoslav americký (Bombycilla cedrorum)
Brkoslav americký (Bombycilla cedrorum)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: brkoslavovití (Sittidae)
Swainson, 1831
Rod: brkoslav (Bombycilla)
Vieillot, 1808

Brkoslav (Bombycilla) je rod zpěvných ptáků. Podle většinového názoru jde o jediný rod čeledi brkoslavovití (Bombycillidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Brkoslavi mají jemné měkké peří (vědecké rodové jméno Bombycilla je Vieillotovým pokusem o latinský překlad německého názvu Seidenschwänze = "hedvábný ocas").[pozn 1] Mají unikátní červené špičky některých křídelních per, u nichž osten přesahuje prapor; u brkoslava severního (Bombycilla garrulus) a brkoslava amerického (Bombycilla cedrorum) vypadají tyto špičky jako voskové, podle čehož získali své anglické jméno (waxwing).[1] Nohy jsou krátké a silné, křídla zašpičatělá. Samci a samice se od sebe neliší. Všechny tři druhy mají převážně hnědé opeření, černou masku, táhnoucí se přes oko, černou skvrnu na bradě, hranatý ocas s červeným nebo žlutým konečkem a špičatou chocholku. Zobák, oko a nohy jsou tmavé. Volání je jednoslabičné, vysoce posazené, drnčivé nebo zvonivé.[2][3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Brkoslavi jsou stromoví ptáci severských lesů.[4] Jejich hlavní potravou jsou plody, kterými se živí od časného léta (jahody, plody moruše a muchovníku) přes pozdní léto a podzim (maliny, ostružiny, třešně a plody zimolezu) do pozdního podzimu a zimy (plody jalovce, hrozny, šípky, jablka, jeřabiny, plody skalníku, dřínu, jmelí).[3][4] Plody trhají přímo na stromech a keřích, příležitostně i za letu jako kolibříci. Na jaře nahrazují plody v potravě mízou, poupaty a květy. V teplejších obdobích roku sbírají řadu druhů hmyzu z listí, ze země nebo je chytají v letu; často hnízdí v blízkosti vody, kde je létající hmyz početný.[4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Brkoslavi si často volí hnízdiště v místech s bohatou nabídkou plodů a hnízdí v pozdější části roku, aby využili období zrání ovoce. Namlouvání však může začít probíhat již v zimě. Součástí vytváření párů je rituál, při němž si partneři předávají několikrát kus ovoce nebo i nejedlé předměty (ovoce jeden z partnerů nakonec sní). Po tomto rituálu může následovat páření. Protože v oblasti s bohatými zdroji potravy může hnízdit mnoho ptáků, brkoslavi nejsou teritoriální - což je možná důvod, proč u nich neexistuje pravý zpěv. Nicméně ptáci mohou napadat vetřelce, čímž pravděpodobně chrání partnera. Oba partneři nosí hnízdní materiál, hnízdo staví z větší části samice, obvykle na vodorovné větvi nebo v rozvětvení daleko od kmene, a to v různé výšce nad zemí. Hnízdo je velké, z řídce propletených větviček, trávy a lišejníků; samice jej vystýlá trávou, mechem a jehlicemi borovic, může jej maskovat kousky trávy, květů, mechů a lišejníků. Na vejcích sedí samice, kterou samec krmí, po vylíhnutí mláďat se v krmení střídají oba rodiče.[4]

Tah[editovat | editovat zdroj]

Brkoslavi nejsou praví tažní ptáci, v mimohnízdní sezóně se však potulují mimo hnízdiště a v zimě přesunují se na jih od svého hnízdního areálu. V letech, kdy je nedostatek plodů, mohou zalétnout velké počty ptáků daleko od svého areálu, často v hejnech čítajících až několik tisíc ptáků.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Někteří autoři řadí do čeledi brkoslavovitých další druhy ptáků, jako např. palmovníky (Ptilogonatidae), hedvábníky (Hypocoliidae) nebo brkoslavce (Dulidae). Současné molekulární analýzy jejich příbuznost potvrdily, když identifikovaly klad zahrnující tyto skupiny a pištce žlutobokého (Hylocitrea bonensis).[5]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Do čeledi patří tři drihy brkoslavů:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waxwing na anglické Wikipedii.

  1. Holloway, Joel Ellis (2003). Dictionary of Birds of the United States: Scientific and Common Names. Timber Press. p. 39. ISBN 0-88192-600-0. Retrieved 2009-04-29.
  2. Sibley, David Allen (2000). The Sibley Guide to Birds. Alfred Knopf. pp. 423. ISBN 0-679-45122-6.
  3. a b MacKinnon, John; Phillipps, Karen (2000). A Field Guide to the Birds of China. Oxford University Press, USA. pp. 286–287. ISBN 0-19-854940-7.
  4. a b c d e Witmer, Mark; Avery, Mark (2003). "Waxwings and Silky Flycatchers". In Perrins, Christopher. The Firefly Encyclopedia of Birds. Firefly Books. pp. 518–519. ISBN 1-55297-777-3.
  5. Spellman, G.A., et al.; Cibois, A; Moyle, RG; Winker, K; Keith Barker, F (2008). "Clarifying the systematics of an enigmatic avian lineage: What is a bombycillid?". Molecular Phylogenetics and Evolution 49 (3): 691–1044. doi:10.1016/j.ympev.2008.09.006. PMID 18824237.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vieillot si převedl latinský název pro konipasa - Motacilla jako složeninu, kde mota = hýbat a cilla = ocas, jak si myslel. (Motacilla ve skutečnosti kombinuje motacis = pohyblivý s koncovkou pro zdrobněliny -illa.) Toto cilla pak kombinoval s latinským bombyx = hedvábí (Holloway 2003).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]