Blanda aneb Stříbrná bříza
| Blanda aneb Stříbrná bříza | |
|---|---|
| Blanda, oder die silberne Birke | |
 Jan Václav Kalivoda. Litografie Gustava Schlicka (1804-1869), cca 1850 | |
| Základní informace | |
| Žánr | romantická opera (singspiel) |
| Skladatel | Jan Václav Kalivoda |
| Libretista | Johann Friedrich Kind (zpracováno) |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | němčina |
| Premiéra | 30. listopadu 1847, Praha, Stavovské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blanda aneb Stříbrná bříza (v německém originále Blanda, oder die silberne Birke) je tříaktová romantická opera (singspiel) českého hudebního skladatele Jana Václava Kalivody na libreto, které vzniklo zpracováním námětu spisovatele a dramatika Johanna Friedricha Kinda (1768-1843) neznámým autorem. Poprvé byla provedena 30. listopadu 1847 v pražském Stavovském divadle.
Vznik a historie díla[editovat | editovat zdroj]
Jan Václav Kalivoda působil od roku 1822 jako kapelník u dvorního orchestru knížat Fürstenberků v Donaueschingenu. Získal si značné uznání jako autor písní romantickém biedermeierovském duchu a jako skladatel „lehkých, květnatě orchestrovaných“ orchestrálních skladeb.[1] Jeho první dílo, singspiel Princezna Christina (premiéra v Donaueschingenu 4. listopadu 1828), neproniklo dále. Druhá, vážnější opera Blanda aneb Stříbrná bříza, vznikla téměř o dvacet let později a byla uvedena ve skladatelově rodné Praze, poprvé 30. listopadu 1847.[2]
Premiéra novinky domácího skladatele přilákala zájem obecenstva, skladatel byl přivítán a po každém aktu vyvoláván.[2] Přijetí samotného kusu však nebylo ze strany publika nadšené a následná kritika vyjádřila vážné výhrady k libretu i hudbě.[1] Dvě následně plánované reprízy odpadly pro indispozici hlavních představitelů, a tak byla Blanda opakována poprvé a naposledy 15. prosince 1847 před poloprázdným sálem.[3] Poté již nebyla nikdy uvedena a Kalivoda se k žánru opery také již nevrátil.
Charakteristika díla[editovat | editovat zdroj]
Blanda je z hlediska formy singspiel, tj. hudební čísla jsou vzájemně oddělena mluvenými dialogy, v tomto případě poměrně rozsáhlými. Zejména proto trvalo první představení přes tři hodiny.[1]
Kladem libreta bylo vystižení charakterů i přirozený plynulý jazyk, z hlediska dramatické stavby však bylo slabé. Nenabízelo efektní scény a zajímavé situace, konce aktů nebyly vypointovány způsobem vhodným pro operní zpracování. Kritika vytýkala množství mluveného textu, neboť „zpěváci obecně neumějí mluvit“. Libreto zjevně vycházelo z osvědčeného vzoru Čarostřelce, ale ochuzeného o skutečné romantické prvky — například veškeré nadpřirozené prvky jsou eliminovány nebo racionálně vysvětleny.[1]
V hudebním zpracování Kalivoda vycházel ze svých zkušeností s kompozicí písní na jedné straně a symfonií a koncertních ouvertur na straně druhé. Kritika mu přiznala talent pro „jasně citové“ anebo „rozverné“ melodie typu ariety, strofické písně či romance, jakož i dobrý cit pro hlas, avšak nalezla málo hloubky a rozmanitosti v číslech vážných a dramatických, která v opeře převažovala. Proto byl u ní i u obecenstva nejúspěšnější začátek I. dějství s lidovou slavností a komickou scénou námluv anebo též komický duet a píseň horníků z dějství druhého, ale „větší část prvního, ještě větší část druhého a celý třetí akt jsou však tak stejnorodé ve své náladě a tak málo rozmanité v jejím vyjádření, že se u posluchače nezbytně dostaví určitá, ke konci stále vzrůstající ochablost, ba vyčerpání“.[1]
Mezi nejlepší čísla patří komický tercet z I. jednání nebo Blandina romance z II. jednání.[1]
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
Děj se odehrává v hornickém městečku v Čechách ke konci 17. století.
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
Blanda, mladá přitažlivá švagrová důlního mistra Andrease v horách náhodně potkala v jedné opuštěné šachtě nazývané „Stříbrná bříza“ mladého tajuplného cizince; vídali se častěji, zamilovali se a při konečném rozloučení si vyměnili zásnubní prsteny. Enrico – tak si onen cizinec říkal – slíbil, že se vrátí, až z jisté hory bude stoupat kouř, což je podle lidové pověsti znamení významné události. Uběhl dlouhý čas a hora opět dýmá. Právě probíhá májová slavnost, starý písař se uchází o Blandu a dostane, jak bylo možno předvídat, košem, a to čtverácky nikoli jen obrazným, přestože se důlní mistr na dívku zlobí pro odmítnutí takové dobré partie. Když Blanda se sestrou Katharinou osamí, svěřuje jí tajemství své lásky a také to, že se objevilo dohodnuté znamení a že se hodlá vydat do lesní pustiny ke „Stříbrné bříze“. Na Katharininu žádost jí Blanda zanechá drahocenný prsten od svého milého. (Proměna) Hrobka rodiny panujícího hraběte, kterému zemřela manželka i jediný syn. Hrabě se sem chodí často modlit a dnes zde nalézá tajuplného mnicha, který se modlí u hrobu zemřelé hraběnky.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
Blanda v nejdivočejších horách zabloudila. Potkává ji stařenka (Blanda ji zpočátku považuje za divoženku z lidové pověsti), která ji poznává, ví o její lásce k Enricovi a odvádí ji na setkání s milovaným mužem v jisté jeskyni.
Katharina mezitím ze zvědavosti zašla k Jonasovi, aby jej nechala odhadnout hodnotu sestřina prstenu. Jonas rozeznává vysokou hodnotu klenotu, a protože se v novinách píše o krádeži šperků, prsten zkonfiskuje a hrozí dalším vyšetřováním.
Enrico hledá u „Stříbrné břízy“ Blandu. Nepotkává ji, zato ale nachází vzácné nerosty. Přichází Andreas, považuje Enrica za „horního zloděje“ a pronásleduje jej. Dostihne jej však až na pokračující májové slavnosti a nyní musí Enrico vysvětlovat. Zpočátku ho hájí lovci proti horníkům, kteří stojí na straně Andrease. Ale důlní mistr zahlédne na Enricově prstu prsten své švagrové a obžalovává jej z dvojí krádeže. Enrico se násilím prodere davem; na pronásledujícího důlního se vrhá cizincův velký černý pes Pluto. Je slyšet pískání, padne výstřel, lid volá, že důlní mistr byl zabit.
3. dějství[editovat | editovat zdroj]
V jeskyni, kam stařena zavedla Blandu, pracují tajně italští horníci (jejich práci prozrazuje onen „kouř vycházející z hory“). Přichází mnich již známý z hraběcí hrobky, svléká kutnu a ukazuje se jako vůdce horníků a Enricův otec. Blanda se s ním seznamuje a on v ní poznává schovanku zemřelé hraběnky a milenku svého syna, o které mu Enrico vyprávěl. K horníkům dorazila zpráva o osudné události v městečku a o Enricově zatčení. Francesco – to je jméno rytířského otce – spěchá synovi na pomoc.
Byl zatčen nejen Enrico, ale i důlní mistr Andreas (mladík totiž nezastřelil jeho, ale naopak svého až příliš věrného psa), jeho manželka a vrátivší se Blanda. Věc je předložena panujícímu hraběti. Obžaloba z pokusu o vraždu se již po první otázce rozplyne, stále však na Enricovi lpí těžké podezření kvůli prstenu. Tu zasahuje jeho otec a dojde k dojemnému znovushledání. Francesco je totiž bratr hraběte (a Enrico tedy jeho synovec). Zčásti neklidná živost mládí, zčásti nešťastná láska k nevěstě jeho bratra jej před mnoha lety vyhnaly do širého světa. Jako mnoho Italů se i on tajně vrátil do vlasti kvůli vzácným nerostům používaným především k výrobě skla. Hrabě radostně přijímá svého bratra i synovce na svou hruď i do svého domu. Francesco spojuje ruku svého syna s milovanou Blandou a nyní ani důlní mistr, který dosud horlil proti lásce své švagrové, nemá dalších námitek.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Theater. Bohemia. 3. prosinec 1847, roč. 20, čís. 193, s. 2–3. Dostupné online. ISSN 1212-6225. (německy)
- ↑ a b Theater. Bohemia. 2. prosinec 1847, roč. 20, čís. 192, s. 3–4. Dostupné online. ISSN 1212-6225. (německy)
- ↑ Theater. Bohemia. 21. prosinec 1847, roč. 20, čís. 203, s. 2. Dostupné online. ISSN 1212-6225. (německy)
- ↑ Děj opery s drobnými změnami podle Theater. Bohemia. 3. prosinec 1847, roč. 20, čís. 193, s. 2–3. Dostupné online. ISSN 1212-6225. (německy).