Asynchronní sériová komunikace

Průběh signálu při arytmickém sériovém přenosu dvou osmibitových slabik. Každá značka začíná start bitem, za kterým následuje osm datových bitů (0-7) a jeden stop bit, což dává 10bitovou značku. Poslední datový bit se někdy používá jako paritní bit.

Asynchronní sériová komunikace (taky asynchronní sériový přenost, nebo archaicky Arytmický sériový přenos) je druh sériového komunikace (datového přenosu), při kterém se udržuje synchronizace vysílače a přijímače pouze po dobu přenosu jednoho znaku (znak zde může mít 5 až 8 bitů); každý znak (také slabika neb bajt) můžeme rozdělit na jednotlivé "prvky", které jsou vysílány postupně (tj. sériově) za sebou. K datovým bitům jsou přidány pomocné prvky (pomocné "bity"), které slouží pro synchronizaci přenosu. Vysílání může předcházet klid na lince (stav idle), což je logická jednička, trvající libovolně dlouho. Pokud čas přenosu datového bitu označíme jako T₁, tak se při vysílání jednoho znaku se postupně odvysílá

• rozběhový prvek (anglicky start bit), což je logická nula po dobu T₁
• počáteční datový bit vysílaného znaku (logická nula nebo logická jednička po dobu T₁)
• další datový bit vysílaného znaku (po dobu T₁)
• ...
• poslední datový bit vysílaného znaku (po dobu T₁)
• volitelně se odvysílá paritní bit
  • ve formátu bez parity se paritní bit nevysílá
  • parita se počítá z datových datových bitů vysílaného znaku
  • podle nastavení přenosu se používá buď sudá nebo lichá parita
• závěrný prvek (anglicky stop bit, nebo stop bits)
  • během stop bitu se vysílá logická jednička
  • běžné trvání stop bitu je 1*T₁, 1,5*T₁ nebo 2*T₁
  • trvání stop bitu se běžně označuje jako "počet stop bitů"

Bity znaku se většinou vysílají v pořadí od nejnižšího (LSb, váha 2⁰) do nejvyššího (MSb, váha 2^N-1, kde N je počet bitů znaku).

Původ

Formát značky při asynchronním sériovém přenosu je odvozen přímo z konstrukce dálnopisného stroje, který byl takto navržen, protože tehdejší elektromechanická technologie neumožňovala dostatečně pro synchronní operace: proto bylo potřeba, aby se systémy synchronizovaly pro každý znak. Po zasynchronizování při přijetí start bitu byla i tehdejší technologie dostatečně přesná na udržení bitové synchronizace pro zbytek značky.

Velmi raná pokusná telegrafní zařízení s otiskem používala pouze start bit a vyžadovala ruční nastavení rychlosti přijímacího mechanismu, aby bylo dekódování znaků spolehlivé. Problém synchronizace nakonec vyřešil Howard Krum, který se nechal patentovat start-stop metodu synchronizace (US Patent 1199011 přidělený 19. září 1916, a US Patent 1286351 přidělený 3. prosince 1918). Krátce poté byl patentován praktický dálnopis (US Patent 1232045 přidělený 3. července 1917).

Stop bity dávají zařízení čas na zotavení před dalším znakem. Staré dálnopisné systémy používaly 5 datových bitů, obvykle s nějakou variantou kódu Baudot.

Mechanické dálnopisy pracující s pětibitovou mezinárodní telegrafní abecedou č. 2 (MTA-2) nebo pětibitovým kódem kódem Baudot (díky stejné velikosti slova někdy s MTA-2 zaměňovaným) obvykle používaly délku stop intervalu rovnou 1.5 násobku trvání datového bitu. Velmi rané elektromechanické dálnopisy (před rokem 1930) mohly vyžadovat 2 stop bity, aby umožnily provedení mechanického otisku znaku bez použití vyrovnávacích pamětí. Hardware, který nepodporuje zlomkové počty stop bitů, může pro komunikaci s zařízením používajícím 1,5 stop bitu vysílat 2 stop bity a při příjmu očekávat 1 stop bit.

Funkce

Pro úspěšný přenos musí vysílač a přijímač používat stejné parametry přenosu:

• Plný nebo poloviční duplex
• Počet bitů na jeden znak
• Endianita: pořadí, ve kterém se přenášejí jednotlivé bity značky
• Rychlost v bitech za sekundu (často nesprávně označovaná jako rychlost Baudech). Některé systémy používají automatickou detekci rychlosti.
• Zda se používá paritní bit
• Druh parity (lichá nebo sudá), pokud se používá paritní bit
• Počet vysílaných stop bitů (musí být větší nebo roven počtu stop bitů, které potřebuje přijímač)
• Reprezentace signálu značka (mark) a mezera (space) (v rané telegrafii směr proudu, později polarita napětí v EIA RS-232, u FSK frekvence)

Asynchronní sériový přenos často používaly modemy na přístup na počítače se sdílením času a systémy BBS. Tyto systémy používají sedmi nebo osmibitové znaky.

Při komunikaci mezi počítači se často používá nastavení "8N1", tj. osmibitové znaky bez parity a s jedním stop bitem. Na odeslání jednoho znaku je tedy potřeba 10 dob trvání jednoho bitu (T₁), což umožňuje jednoduchý přepočet přenosové rychlosti na rychlost přenosu ve znacích.

Asynchronní start-stop je fyzická vrstva používaná pro propojení mezi počítačem a modemem pro mnoho aplikací používajících komutované připojení k Internetu, které používají pro datový spoj protokoly jako je PPP pro vytváření paketů složených ze slabik přenesených pomocí arytmického sériového přenosu. U moderních modemů používání arytmického přenosu nepřináší ztráta výkonu, protože moderní modemy mají vyrovnávací paměti, které jim umožňují používat pro vzájemnou komunikaci proprietární synchronní protokol, zatímco mezi počítačem a modemem se používá arytmická komunikace s vyšší rychlostí; aby se zabránilo ztrátám dat (přeběh), používá se řízení toku dat.

Související články

• Sériová komunikace
• Porovnání synchronní a asynchronní komunikace
• Telegrafní zkreslení
• Synchronní sériová komunikace
• UART
• USART

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Asynchronous serial communication na anglické Wikipedii.

Literatura

• Nelson, R.. a Lovitt, K. M. History of Teletypewriter Development (October 1963)^{[nedostupný zdroj]}, Teletype Corporation
• Hobbs, Allan G. (1999) Five-unit codes