Aporetika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aporetika (z řeckého aporetikos – nakloněný k pochybování, od aporos, bezradný, bez prostředků, a od aporeó nevědět kudy kam, váhat) je umění diskutovat a rozebírat obtížné problémy, které nemají řešení a s nimiž si nikdo neví rady. Dovednost vidět je bez předsudků a nepodléhat snadným zjednodušujícím "řešením". Později také synonymum pro skepticismus.
Aporetika charakterizuje Platónovy rané dialogy (Lachés, Charmidés, Lysis, Eutyfrón, Menón) a někteří badatelé se domnívají, že se k ní opět vrátil v pozdním věku, zejména v dialogu Theaitétos.[1] V moderní filosofii se k aporetice hlásí například Jacques Derrida.
Aporétikové čili "pochybovači" se podle Diogena Laertského nazývali žáci Zenóna z Eleje, na rozdíl od dogmatiků, kteří vědí a učí. První považují svět za záhadný, druzí za srozumitelný.[2]
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Filosofie |
[editovat] Reference
- ↑ T. Chappell, Plato on knowledge in the Theaetetus [1]
- ↑ Diog. Laert. Proem. 16; http://www.textlog.de/1089.html
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- Aporetika, Slovník cizích slov
- (en)
- T. Chappell, Plato on knowledge in the Theaetetus (Stanford enc. of philosophy) [2]
[editovat] Literatura
- Vladimír Neff: Filosofický slovník pro samouky aneb Antigorgias
V tomto článku je použit překlad textu z článku Aporetik na německé Wikipedii.
