André Beauneveu
| André Beauneveu | |
|---|---|
 | |
| Narození | kolem 1335 Valenciennes |
| Úmrtí | kolem 1400 Bourges |
| Povolání | malíř, sochař a iluminátor |
| Mecenáš | Karel V. Francouzský |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
André Beauneveu (* kolem 1335, Valenciennes, Francie – kolem 1400, Bourges) byl franko-vlámský sochař a malíř, řazený k umělcům předcházejícím Severské renesanci.
Život[editovat | editovat zdroj]
Údaje o životě umělce jsou velmi útržkovité a jeho působení lze doložit pouze ze záznamů jeho patronů. V roce 1359 zaměstnávala vévodkyně Yolande de Bar "Mistra malíře André" při výzdobě kaple na hradě v Nieppe (později zničen). Kolem roku 1364 byl členem pařížské umělecké dílny, která pracovala pro francouzského krále Karla V.. Andre Beauneveu je zmiňován jako uznávaný sochař. Pro období 1367–1372 lze z poznámek jeho současníka, historika Jean Froissarta usuzovat, že možná spolu s Jeanem de Liége působil ve službách anglické královny Filipy z Hainault. Od roku 1372 pracoval pro objednavatele v Nizozemí.
Roku 1386 odešel do Bourges a stal se vrchním správcem ("superintendentem") pro malbu a sochařství na dvoře bratra francouzského krále, vévody Jana z Berry. Podílel se na výzdobě jeho zámků v Bourges a v Mehun-sur-Yèvre. Předpokládá se, že zemřel někdy kolem roku 1400.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Iluminace[editovat | editovat zdroj]
André Beauneveu je autorem celostránkových iluminací, které zobrazují 24 proroků a apoštolů v Žaltáři Jana z Berry (autor zmíněn v inventáři z roku 1402). Vyobrazení technikou grisaille jsou řazena jako diptych vždy na sousedních stranách knihy a vyznačují se zejména propracovanou architekturou trůnů, kde umělec užívá perspektivní zkratku. Styl miniatur je odvozen z iluminací Jeana Pucelle, jehož nejslavnější dílo, Hodinky Jeanne d'Evreux, vlastnil v té době vévoda Jan z Berry.
Sochy[editovat | editovat zdroj]
Roku 1365 pověřil Andrého Beauneveu král Karel V., aby vytvořil tři portrétní ležící mramorové sochy jeho předků, Philipa VI., Johanny Burgundské, a jeho samého pro pohřebiště francouzských králů v bazilice St. Denis. Hrobka Johanny Burgundské byla zničena roku 1793. Ostatní dvě a socha, kde je zachycena živá podoba Karla V., se zachovaly. Umělec dostal honorář 4 700 zlatých franků.
V letech 1374-1377 pracoval Beauneveu na sochách pro hrobku, kterou objednal hrabě Ludvík II. Flanderský. Hrobka nebyla dokončena, ale zachovala se z ní alabastrová socha sv. Kateřiny, která tvořila součást podstavce a nachází se nyní v kostele Onze Lieve Vrouwkerk v Kortrijk.
Pro vévodu Jana z Berry vytvořil Beauneveu sochy pro vévodskou kapli v Bourges a sochy dvanácti apoštolů pro zámek Mehun-sur-Yèvre.[2] Z nich se zachovala pouze hlava apoštola s plnovousem, která je nyní v muzeu Louvre.[3] Sochy, které Beauneveu vytvořil, byly velmi ceněny. Bratr Jeana z Berry, vévoda Filip Smělý (Philippe le Hardi), vyslal roku 1393 své vlastní dvorní umělce Clause Slutera a Jeana de Beaumetz, aby se s těmito díly seznámili. Další menší sochy z dílny, kterou Beauneveu řídil, se nacházejí v soukromých sbírkách a muzeích.[4]
Obrazy[editovat | editovat zdroj]
V 70. letech, kdy Beauneveu pracoval na sochách pro hraběte Ludvíka II. Flanderského, dodával také obrazy pro Aldermanovu síň v rodném Valenciennes a další obrazy pro městské rady v Ypres a Mechelen. Žádný z těchto obrazů se nezachoval a během francouzské revoluce byla zničena také většina malovaných oken, které Beauneveu vytvořil pro kapli Jana z Berry v Bourges, která byla navržena podle Sainte Chapelle v Paříži. Zbylá okna jsou nyní vystavena v kryptě katedrály v Bourges.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Stephen K. Scher, André Beauneveu and Claus Sluter, Gesta, vol.7 (1968), p.12, n.2
- ↑ Harry Bober, Andre Beauneveu and Mehun-sur-Yevre, Speculum, Vol. 28, No. 4 (Oct., 1953), pp. 741-753
- ↑ Hlava apoštola, Louvre
- ↑ André Beauneveu?, Představení Krista v Chrámu, Musée de Cluny. traveltoeat.com [online]. [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-21.
- článek byl přeložen z anglické Wikipedie s využitím zdrojů uvedených v odkazech
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Susie Nash, Till-Holger Borchert and Jim Harris, No Equal in Any Land: Andre Beauneveu, Artist to the Courts of France and Flanders, Paul Holberton Publishing, 2007, ISBN 978-1-903470-66-4
- Jacques Busse, « André Beauneveu », dans E. Bénézit. Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs, nouvelle éd., Gründ, 1999
- Patrick M. de Winter: Beauneveu, André. In: Jane Turner (Hrsg.): The dictionary of art. New York 1996
- Ulrike Heinrichs-Schreiber: Beauneveu, André. In: Günter Meißner (Hrsg.): Allgemeines Künstlerlexikon. Die bildenden Künstler aller Länder und Völker. Band 2. Leipzig 1990
- Hans Peter Hilger André Beauneveu, Bildhauer und Maler. In: Anton Legner (Hrsg.): Die Parler (Ausstellungskatalog). Band 1, Seite 43. Köln 1978
- Luc Benoist, « André Beauneveu », dans Dictionnaire de l’art et des artistes, Paris, Hazan, 1967
- Harry Bober, André Beauneveu and Mehun-sur-Yèvre, Speculum Vol. 28, No. 4 (Oct., 1953), pp. 741-753, University of Chicago Press
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu André Beauneveu na Wikimedia Commons - Joconde, Portail des collections des musées de France: attribué á André Beauneveu
- Visual Arts Cork: Andre Beauneveu
