Alžběta Juliana ze Žerotína
| Alžběta Juliana z Žerotína | |
|---|---|
| Narození | 23. února 1632 |
| Úmrtí | březen 1676 (ve věku 44 let) nebo 1670 (ve věku 37–38 let) |
| Choť | Přemyslav III. ze Žerotína |
| Děti | Jan Jáchym ze Žerotína |
| Rodiče | Jan Otto z Oppersdorffu[1] a Anna Magdalena Robenhapová[1] |
| Rod | Žerotínové a Oppersdorfové |
| Příbuzní | Jan Ludvík ze Žerotína a Marie Ludvika ze Žerotína[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alžběta Juliana ze Žerotína (německy Elisabeth Juliana von Zierotin, 23. února 1632 – březen 1670), byla šlechtična, rozená z Oppersdorfu, provdaná do významného moravského rodu Žerotínů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Alžběta Juliana se narodila jako dcera Jana Oty z Oppersdorfu a jeho manželky Anny Magdaleny Robmhapové ze Suché.
V roce 1654 se 22letá Alžběta Juliana provdala za Přemyslava III. ze Žerotína, pána na Loučné (Wiesenberg), Kladských Oldřichovicích (Ullersdorf) a Janovicích (Johnsdorf), císařského rady a přísedícího Moravského zemského soudu.
Z tohoto manželství se narodilo pět synů: Václav, Přemyslav, František, Maxmilián a Jan Jáchym, a další dvě dcery, dvojčata Marie Anděla a Josefa Karolína, které však zemřely v dětství.
Alžběta Juliana byla velmi zbožná a bohabojná žena, o čemž svědčí i její odkaz. Byla velkou dobrodinkou dominikánského kláštera v Šumperku na Moravě. Když v březnu 1676 zemřela ve věku pouhých 38 let, sloužil za ni od 13. března převor dominikánského kláštera ve Vratislavi třídenní zádušní mši za přítomnosti vysoce postavených osob ve farním kostele v Oldřichovicích a pronesl pochvalnou řeč, v níž vyzdvihoval příkladné činy, které hraběnka vykonala. Jistý badatel kuriozit objevil podobnost její závěti s poslední vůlí Alžběty Habsburské (5. června 1554 – 22. ledna 1592, Vídeň), vdovy po francouzském králi Karlovi IX. Manžel Alžběty Rakouské zemřel o mnoho let dříve, v roce 1574 a mladá vdova se přestěhovala se nejprve k pražskému dvoru svého bratra, císaře Rudolfa a zbytek svého života strávila v klášteře klarisek Panny Marie Královny andělů ve Stallburgu, který sama založila, a kde byla později také pohřbena. Na její výslovnou žádost bylo její tělo po smrti uloženo nenabalzamované v dřevěné rakvi a její hrob označen veršem: „Peccantem me quotidie et non me poenitentem | Timor mortis conturbat me: quia in inferno nulla | Est Redemptio, miserere mei Deus et salva me.“
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- BLKÖ:Zierotin, Elisabeth Juliana von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (německy)
